Tak jsem se vám dnes probudil a nemohl jsem otočit hlavu vpravo. Že začnu stárnout tak brzy, na to jsem nikdy nepomyslel. Poslal jsem omluvenku do práce a dal si konečně zbylých 7 hodin prodloužené edice Pána prstenů. Rozhodoval jsem se ale ráno poměrně dlouho, jestli jít, nebo ne. Zkoušel jsem se různě protahovat a bolavý krk procvičovat, ale bez efektu. Zítra bych ale jít chtěl, budou tam zrovna docela pohodoví lidi a peníze jsou teď potřeba. V poslední době jsem totiž investoval do auta (o nemž více v jednom z příštích postů) a včera jsem si vzal prvně v životě něco na splátky - konečně docela pořádný
foťák (rovněž ten tu v budoucnu popíšu), takže jsem, co se rozpočtu týče, značně v mínusu. Na druhou stranu mám už snad teď všechno z toho, co jsem v posledních měsících chtěl.
Tedy všechno... vlastně jen všechny takové ty drobné věci, které člověk v mých letech, který vyrostl na vesnici a přestěhoval se do velkoměsta, může chtít. Povětšinou je to elektronika, teď auto a z těch samozřejmějších záležitostí musím určitě zmínit spokojené bydlení a zatím úspěšnou školu. Kde ale stále tápu, co se spokojenosti týče, je život osobní a život pracovní. Ten první tady moc rozebírat nemá cenu, je příliš složitý od začátku až do konce, ale ten pracovní stojí za zmínku.
Musím se přiznat, že kromě raného dětství, kdy jsem prý chtěl být prezidentem, jsem neměl nijak zvlášť vysoké cíle. Vlastně bych byl v tuhle chvíli docela spokojený vědět, že budu bez problému schopný zajistit rodinu, "postavit dům, zasadit strom a zplodit syna"... nebo spíš dva, tři (a klidně dcery :-) ). U rodičů se ode mě očekává maximálně tak dokončení vysoké školy, na což se samozřejmě chystám, já sám ale začínám cítit nějakou tu potřebu sebeuplatnění se. V poslední době se objevily i myšlenky na podnikání, ani ne tak pro peníze, jen proto užít si nějaké to dobrodružství. Nebo alespoň dostat se na pozici s větší zodpovědností, s možností vést lidi, což ale nejde až tak jednoduše, pokud máte práci vlastně spíš jako brigádu a u toho studujete.
Přesto si myslím, že jsem nevykročil nijak špatně. Potom, co jsem okusil nějaké dvě, tři náhodné brigády přes agenturu sotva, co jsem přišel do Prahy, se mi díky
Jarmomovi naskytla příležitost pro mě dosud nepoznaná. Stal jsem se správcem
Superbytu společnosti Microsoft a měl jsem za úkol poslední měsíc a čtvrt jeho existence zařizovat prohlídky pro návštěvníky z řad obyčejných zvědavců, novinářů, ale i významných osob. Co je ale asi cennější, seznámil jsem se s několika lidmi z Microsoftu, kteří na mě ani potom nezapomněli a sem tam se ozvou, za což jsem velmi rád. Po téhle zkušenosti jsem si ale dal delší pauzu a následující job, který stojí za zmínku, je až ten můj současný. Od řijna minulého roku pracuji v oddělení riskmanagementu jedné leasingové společnosti. Vypracovávám finanční i strukturní analýzy podniků a osob žádajících o leasing. Určitě to není špatné, mám ale stále pocit, že bych rád něco víc, mimo jiné i ze strany finančního ohodnocení. Když jsem o tom ale popřemýšlel, došel jsem k závěru, že stěžovat si přestanu, až v přepočtu na plný úvazek dosáhnu průměrné české mzdy a prvně budu spokojený, až to bude průměrná mzda v Praze... na to si ale ještě asi chvíli počkám, hlavně tedy proto, že se nikam neženu a studentem jsem asi naposled za život... Mimochodem - krk pořád bolí :-/
Jak jsem se již zmínil, pořídil jsem si konečně rozumný fotoaparát. Nese název Canon PowerShot SX100 IS. Zakoupil jsem ho u společnosti Mironet na splátky zprostředkované přes Home Credit s možností splacení do deseti měsícu bez navýšení. Když pominu, že jsem objednal zboží ve čtvrtek, na webu byla dostupnost "zítra" a málem to nebylo ani v pondělí, proběhlo všechno v pohodě. V pondělí večer jsem na webu zjistil, že foťák dorazil na sklad, zajel jsem si pro něj, pár minut si počkal kvůli přednostnímu vyřizování běžných objednávek a pak už jsem se s poměrně "ajťácky" vyhlížejícím zaměstnancem pustil do vyřízení splátkového prodeje. Chtěl po mě všelicos od mého rodného čísla, přes obvyklý čistý příjem, až po adresu zaměstavatele (kterou si musel chlapec najít na webu, jak to mám vědět). Za nějakou čtvrthodinku vyplňování mi oznámil, že smlouva byla systémem schválena a už jsem si jen zašel do skladu pro aparát včetně ministativu a nabíjecích baterií.
Dnes jsem se konečně dostal k tomu, abych foťák pořádně vyzkoušel. Bylo moc pěkně, tak jsem vyrazil k nejbližšímu kusu přírody od našeho domu, na kopec Bohdalec (tedy aspoň doufám, že se tak jmenuje, minimálně toto jméno nese "ulice", která přes něj vede). U popisu foťáku na webu Mironetu mají "Fotoaparáty řady SX jsou mimořádně výkonné v rukou kteréhokoli člena rodiny", takže jsem si řekl, že prvně vyzkouším focení na plný automat; jen párkrát jsem tedy doostřil ručně. Musím říct, že jsem s obrázky dost spokojený, jen tedy záběry se sluncem na automat, jak by se dalo čekat, nejsou nic moc, ale myslím, že jsem svůj "první pořádný foťák" zvolil velmi dobře. Obzvlášť desetinásobný optický zoom se stabilizací obrazu je lahůdka. Obrázky jsou již v mé galerii, posuďte sami:
