Něco pěkného v nepěkném dni

Za keškami na letiště

Minulý víkend jsme s Affaiou vyrazili lovit keše na letiště Ruzyně. Já osobně mám letadla rád, takže jsem v místech, kam běžný cestující obvykle nezavítá, nebyl určitě poprvé. Jako první jsme šli po mystery krabičce, pro jejíž rozluštění je potřeba prohlédnout si čínské 747, jediné jumbo na pravidelné lince do Prahy. Shodou náhod jsme se zrovna na něj jeli v neděli podívat (ještě přilétá ve čtvrtek), takže odlov byl snadný. Dokonce jsem si s tvůrcem krabičky vyměnil pár mailů a zjistil, že zatímco my jsme si fotili jumbo, on si fotil nás, respektive všechny spottery (=ty, co okukují letadla), z druhé strany plotu. Onen kolega totiž pracuje na letišti a zrovna tenhle let nakládal.



Po mysterce jsme se vydali k travelbug hotelu, kam už jsem se chystal dobrých 14 dní, abych zde zanechal geocoin, který jsem našel v jedné kešce doma a který míří do severského Švédska. TB Hotel je údajných 15 minut pešky od terminálu a je zároveň na málo frekventovaném místě, takže ideální schovka na poklady, které se chtějí někam dostat. A že jich bylo. Moc hezké mince i brouci tam na nás čekali, pěkné pokoukání. Přidal jsem tam tedy "svou" German geocoinu, na kterou jsem gumičkou připevnil lísteček s destinací, kam by mince ráda, a vydali jsme se k další schránce.



Tu nám GPS zaměřila dva a půl kilometru od současné pozice. Dva a půl kilometru není mnoho, ale ne, když mezi vámi a požadovaným místem leží 4 kilometry dlouhá ranvej :-) Došli jsme tedy jen na pěkné spotterské místečko, odkud jsme se podívali na start několika strojů, včetně 747, u kterého jsme nestihli přistání, protože přiletěl o půl hodiny dříve oproti plánu, a ke keši jsme si popojeli autem.


Vzal jsem to po soukromé cestě okolo ranveje, dojel jsem na 300 metrů od kešky, ale zastavila mě vápenka postavivší se mi do cesty, takže jsem to otočil a zkusil se dostat na místo z druhé strany. Tam jsem pro změnu musel jet po polní cestě, ale Suza to zvládla, a i když nás vedla navigace kdo ví kam, podařilo se nám keš s názvem Runways nakonec objevit. Nakonec výletu jsme ještě zajeli na opačný konec ranveje, než odkud jsme předtím pozorovali starty, a užili si pár přeletů nad hlavou před přistáním. V součtu tedy jen tři keše, ale prima odpoledne.

Západ slunce na Proclarush Teonas

Co se dělo poslední měsíc... a půl

Jak už to tak občas bývá, člověk někdy nemá chuť psát, ať už z jakéhokoliv důvodu. A právě to se týkalo v poslední době i mě. Stalo se toho dost, možná dokonce až moc...

Jen co jsem přijel z "odpočinkové" dovolené z Německa, stala se nepříjemná, ač díky mnoha indiciím očekávaná věc. Vztah, na který jsem dlouhou dobu toužebně čekal, vzal během neporovnatelně kratší chvíle z nejrůznějších důvodů za své a zbortil se jak domeček z karet. Nu což, šel jsem do rizika a nevyplatilo se, tak už to bývá. I když tedy s tím rozdílem, že s chladnou hlavou by si člověk něco takového asi rychle rozmyslel, takže nezbývá, než být příště moudřejší. Původně jsem k tomu chtěl konečně sepsat slibovaný ekonomický článek, na téma "utopené náklady", ale nakonec mě přešla chuť. I tak mě ale ještě nějaké to co by kdyby bude chvíli pronásledovat, protože je řada věcí, které jsem měl udělat jinak, lépe, ač i jejich případný výsledek by byl nejistý. Co naplat, stává se a je třeba to hodit za hlavu.

Naštěstí se mi neděly jen nepříjemné věci. Když tedy nepočítám sezení v práci, které za příjemné může být označeno jen stěží, byly už vlastně asi všechny ostatní momenty uplynulé doby docela fajn. V první řadě jsem taky vcelku propadl hře geocaching, o které už toho jistě dost napsali kolegové, na které jsou zde odkazy, takže o ní samé se rozepisovat nebudu, ale zmíním pár výletů, na které jsem se vypravil. Apropo... mé skóre je v bočním panelu blogu.

Na začátku srpna jsme vyrazili, tuším, že na popud Snorchla, lovit "kešky" do Kutné Hory. Celodenní výprava byla naprosto super a konečně jsem si geocaching docela oblíbil. Při honbě za poklady jsme prošli pořádný kus města a mohli si ho pěkně prohlédnout. Objevili jsme několik standardních kešek a krom toho jsme měli zálusk i na dvě z kategorie "mystery". První jsme dali vcelku bez větších problémů, ale druhou, vůbec poslední keš toho dne, se nám, i přes veškeré moje horolezecké a matematické úsilí a pátrání sedmi lidí, nalézt nepodařilo. Trpkou chuť neúspěchu však ještě před odjezdem spravily uzené klobásky z jedné místní restaurace, takže domů se jelo s veselou.


Od té doby jsem začal na podobné výpravy chodit celkem často a rád, ať už s kolegy spolubydlícími, Johnym a fisem, nebo s Torchwood týmem, Affaiou a Jarmomem. Vždycky jsem chtěl nějak víc poznat Prahu, ale chyběl dostatek motivace zvednout zadek a jít, teď ji mám. Tady je pár fotek, které jsem na cestách pořídil:





Samozřejmě jsem celý měsíc nebyl jen v Praze na keškách. Vypravil jsem se na několik dní i domů do Trutnova (kde jsem něco ulovil), navštívil příbuzné a hlavně pobyl pár dní u dědy konečně. Vzal jsem s sebou kytaru, takže jsme si zabrnkali a jeden den jsme dokonce vyrazili na hory. Tentokrát jsme za cíl vybrali hned ten nejvyšší, Sněžku. Krásný všední den, přijedete do Pece, dojdete k lanovce a tam... fronta na 2 hodiny. Hm, tak jsme se šli alespoň kousek projít Obřím dolem. Jsme tak šli, šli a najednou jsme po pár hodinách byli až nahoře. Tedy ne, že by to šlo až tak snadno, dědovi je přeci jen už přes 70, a tak je takový výstup opravdu jeho vrcholným počinem, ale zvládli jsme to. Dolů už jsme (potom, co jsem si tam ulovil kešku) ale lanovkou jeli, ani jsme nemuseli čekat, i když 150 korun za jednu jízdu (330 obousměrně) není až tak málo.


Pak už jsem se vrátil do Prahy a začal vcelku hojně chodit do práce, bude to potřeba. Právě uplynulý víkend jsem strávil doma na Teonas, kde jsem si nejen já užil velice pohodový a příjemný Staff sraz a co bude dál? Kdo ví, asi si hodím kostkou.

Perný víkend - Maple Story, Fotovýprava 2

Dlouho jsem odolával, ale přece neodolal. V posledních dnech jsme se víceméně svorně všichni na Teonas pustili do infantilně vyhlížející online hry, která nese název Maple Story. V minulosti už jsem se několikrát chystal začít hrát, ale vždycky mě odradila poměrně značná komplikovanost instalace, registrace a dalších problémů v začátcích. Pokud bych v tuhle chvíli hře něco vytkl, tak to bude právě toto, včetně docela značných nároků na výkon počítače (obzvlášť na to, že je hra 2D). Maple Story mi připomíná ony klasické hopsačky, které jsme hrávali na prvních počítačích, jen je pochopitelně mnohem propracovanější a její největší kouzlo je asi interakce se stovkami lidí hrajících zároveň, se kterými můžete spolupracovat, obchodovat, nebo si jen tak popovídat, a taky to, že nebojujete proti nim, ale jen proti počítačem ovládaným příšerkám. Cílem hry je... no, co je vlastně cílem hry, asi jen být lepší a lepší, získávat nové schopnosti, zbraně a další spoustu věcí. Hra samotná je zdarma, ale obsahuje možnost zakoupit si za reálné peníze spoustu vychytávek do hry - od všelijakého oblečení, přes světelné meče, plastické operace, až k vlastímu mazlíčkovi, zvířátku, které vás provází hrou. Aby si ale tvůrci opravdu něco vydělali, většina věcí má omezenou životnost a musíte za ně platit opakovaně, nechcete-li je ztratit. Jinak co je naprostro neuvěřitelné na této hře, je čas, který je u ní člověk schopen strávit a vůbec si to neuvědomovat. Hodina je jako pár minut, den je pryč jako nic. Hra mě baví, jako už mě žádná dlouho nebavila, ale nejsem si jistý, jestli budu mít dostatek času, abych v ní nějak významně pokročil, protože dostat se na vyšší levely je, jak vidno u některých z mých přátel, záležitost i na několik let :-)

To jsem vám takhle hrál včera večer a najednou bylo čtvrt na sedm ráno. Zabalil jsem to ale zjevně ještě včas, protože na jedenáctou, kdy jsem se musel probrat kvůli výletu na letiště, se mi vstávalo kupodivu celkem dobře. Opět jsme se s kamarádem vypravili vyfotit si Boeing 747, jenž přistává v Praze obvykle dvakrát do týdne. Bylo nádherné počasí, takže jsem moc rád, že se mi povedlo vstát. Zajeli jsme si tedy, nebo spíš vydrápali jsme se, ještě cestou zpátky na kopec Ctirad, z kterého je nádherný výhled na Prahu, a do Prokopského údolí. Fotky jsou opět v mé galerii:

http://meloun.humlak.cz/gallery/index.php?cat=13

První fotovýprava

Jak jsem se již zmínil, pořídil jsem si konečně rozumný fotoaparát. Nese název Canon PowerShot SX100 IS. Zakoupil jsem ho u společnosti Mironet na splátky zprostředkované přes Home Credit s možností splacení do deseti měsícu bez navýšení. Když pominu, že jsem objednal zboží ve čtvrtek, na webu byla dostupnost "zítra" a málem to nebylo ani v pondělí, proběhlo všechno v pohodě. V pondělí večer jsem na webu zjistil, že foťák dorazil na sklad, zajel jsem si pro něj, pár minut si počkal kvůli přednostnímu vyřizování běžných objednávek a pak už jsem se s poměrně "ajťácky" vyhlížejícím zaměstnancem pustil do vyřízení splátkového prodeje. Chtěl po mě všelicos od mého rodného čísla, přes obvyklý čistý příjem, až po adresu zaměstavatele (kterou si musel chlapec najít na webu, jak to mám vědět). Za nějakou čtvrthodinku vyplňování mi oznámil, že smlouva byla systémem schválena a už jsem si jen zašel do skladu pro aparát včetně ministativu a nabíjecích baterií.

Dnes jsem se konečně dostal k tomu, abych foťák pořádně vyzkoušel. Bylo moc pěkně, tak jsem vyrazil k nejbližšímu kusu přírody od našeho domu, na kopec Bohdalec (tedy aspoň doufám, že se tak jmenuje, minimálně toto jméno nese "ulice", která přes něj vede). U popisu foťáku na webu Mironetu mají "Fotoaparáty řady SX jsou mimořádně výkonné v rukou kteréhokoli člena rodiny", takže jsem si řekl, že prvně vyzkouším focení na plný automat; jen párkrát jsem tedy doostřil ručně. Musím říct, že jsem s obrázky dost spokojený, jen tedy záběry se sluncem na automat, jak by se dalo čekat, nejsou nic moc, ale myslím, že jsem svůj "první pořádný foťák" zvolil velmi dobře. Obzvlášť desetinásobný optický zoom se stabilizací obrazu je lahůdka. Obrázky jsou již v mé galerii, posuďte sami:

http://meloun.humlak.cz/gallery/index.php?cat=13