Bc.

Po třech týdnech doma nad učením přišla v úterý 10.2. na řadu státnice jako vrchol mého bakalářského snažení. Na ten stres to nakonec bylo docela v pohodě. Ostatně když je tam průřez polovinou studia a zkouší ho dva lidi na něco specializovaní, celkem snadno se může stát, že člověk se se znalostí problematiky zadané otázkou blíží znalosti zkoušejícího. Vzhledem k tomu, že já jsem si vytáhl celkem rozumné téma "tržní a vládní selhání", jsem neměl problém. Na každou z 20 otázek jsem si sehnal cca 15-stránkový materiál a bohatě to stačilo, obavy z toho, že budou rýt a ptát se na záludnosti, byly úplně neopodstatnělé. I bakalářská práce byla v pohodě, vedoucí mi navrhla dvojku, oponent jedničku a protože paní zkoušející neměly páru, o čem mluvím, ohodnotily mě 1-2, stejně tak ze státnice, takže celkem obhajoba 2, státnice 1. Když jsem končil zkoušku, dával jsem si naděje i na 2x za 1, ale i takhle jsem úplně spokojený.

Jestě ten den mi ve studijním systému zasvítilo před mým jménem Bc. a já jsem si hned mohl zapsat předměty do prvého semestru magisterského studijního programu Ekonomika a správa životního prostředí... nebo jak se to jmenuje :-) ... nic rozumnějšího u nás na fakultě nebylo, takže uvažuju o změně fakulty do dalšího semestru, nebo si aspoň minimálně zapíšu nějakou vedlejšku z podniko nebo z financí. Teď mám už za sebou jeden týden výuky, tedy vlastně dva, ale tento týden jsem to kompletně zabalil. Myslím, že to půjde.

Pořád se mě někdo ptá, jak jsem to oslavil... a já pořád říkám, že jsem přišel domů, praštil sebou do postele a hlavně odpočíval. Bylo to celkem náročný, ale asi už jsem byl někdy i nervóznější, minimálně před maturitou. Večer tedy jako mini-oslava přišla na řadu aspoň lahev sektu, o něčem trošku větším uvažuju až okolo promoce (nebo jak se to po Bc jmenuje). A jak jsem sám sebe za svou snahu odměnil? Vzhledem k tomu, že pátá fakulta VŠE se snaží být dost pokroková, zavedla místo rozdávání poukázek proděkanem (a že jich na některých fakultách rozdávají desítky každému, kdo si požádá...) omezenou převoditelnost volných poukázek mezi studenty. Rezervních poukázek jsem měl na začátku 36 a na konci mi jich zůstalo ještě 24, takže jsem udělal celkem pěkný obchod.

Díky tomu jsem si mohl udělat radost v podobě celkem výkonného pcčka, na kterém si konečně taky něco zahraju. Zvlášť fajn je 22 palcový monitor Samsung s hybridním tunerem. Co se týče tv, firmware má pár much, ale vzhledem k tomu, že je to primárně monitor, mi to vůbec nevadí, obraz je super. Samotný stroj jsme s Johnym postavili na dvoujádrovém Athlonu (s tím že mám dobrou desku a můžu v pohodě za nějakou dobu upgradovat na čtyřjádro), velice rychlých 4 GB DDRII a Atině 4830. Jako OS jsem zvolil Visty Home Premium, které jsem si před časem vysloužil v MS. Dalo to práci, ale už se tváří použitelně :-)

A co v práci? Musím říct, že mě to tam v poslední době začalo i víc bavit, jen si nemůžu asi být úplně jistý, co s námi udělá ekonomická recese, která je v tomhle oboru celkem dost znatelná. Nechám se překvapit.

Pěkně to tu flákám...

Že bych měl možná zase jednou něco napsat na blog, mi připomněl až fis, který taky něco píše. Kvůli té vší srandě okolo zkoušek, Vánoc, bakalářky, nebo třeba facebooku jsem si na něj vůbec nevzdechl. Ale asi se opět nedočkáte ničeho objevného, ale mohl bych aspoň lehce shrnout, jak jsem se měl poslední... měsíc... a půl? Hah. Celkem náročné to bylo, to ano, ale nakonec můžu říct, že jsem se měl moc dobře.

Co se týče bakalářské práce, včera jsem ji odeslal tak nějak kompletní vedoucí ke kontrole. Doufám, že se moc nebude hrotit nějaká metodika a takové věci a body budou spíš "za snahu". Následující víkend opravím, co se nebude zdát, a snad to půjde. Věřím, že jsem tomu dal docela dost a dost o tom taky vím, takže s trochou štěstí... Krom toho jsem před Vánoci dělal poslední dvě zkoušky. Výsledek první už mám, zase jednou jedna jednička, na druhou ještě čekám. Ta nebyla nic moc, ale doufám, že aspoň trojka projde. Mno a jestli tohle dopadne, tak už mě na bakaláři čeká jen státnice s obhajobou. Ty mě čekají za více než měsíc, přičemž si beru celé 3 týdny volna, tak to snad musí dopadnout.

A jak na Teonas? S Affaiou jsme se do toho vrhli trošku po hlavě a začínáme bydlet spolu. První týden, ještě před Vánoci, byl dost náročný, ale teď už věřím, že to půjde :-) Affaina malá kočka se skamarádila s naší velkou kočkou a vypadá to, že i já si zvyknu. No a v práci mám po zkušebce a nic dramatického se nestalo, takže teď asi nezbývá než čekat, kde se co podělá :-) Ale ne, byl bych docela rád, kdyby se mi konečně už jednou v životě nějakou chvíli dařilo ve více věcech najednou.

A co doma? Jako obvykle...

Day Off

Dnes se flákám. Sice jsem měl tendence něco dělat, ale nakonec jsem to zabalil, abych měl zas po dlouhé době celý volný den. Koukám se na seriály, hraju nějaké hry. Zítra to ale zase začne. Dopoledne se tedy chystáme s Affaiou ven, ale později už zase bude na pořadu spousta práce. Přišla mi zpátky od vedoucí okomentovaná teoretická část bakalářky. Říká se, že je dost přísná, ale za to to pak za něco stojí. Asi můžu být celkem spokojený, nejvíc poznámek bylo ke struktuře práce, ne k obsahu. Něco sice budu muset doplnit, ale snad to dám zítra celé dohromady. No a pak už bude na řadě analýza, jsem na sebe zvědav, zvlášť když bych ji měl mít příští neděli tak nějak komplet (to skoro určitě nedopadne), ale budu se snažit, ostatně jsem kvůli tomu přerušil práci v prvním jobu. Ten celkem volný režim mi zřejmě bude chybět, na druhou stranu nová práce je akční (čti nejde se flákat ani minutu), docela mě baví, leccos se naučím a je tam fajn kolektiv. A kdo ví, možná se k té první jednou vrátím. A teď... mě čeká hamburger a pivo :-)

První týden v nové práci...

Pátek, půl osmé večer, první týden v novém jobu za mnou. Dojmy? Musím říct, že dobré. Zkušeností to bude rozhodně neuvěřitelná spousta. Z domu jsem sice odcházel každý den v půl deváté a vracel se vzhledem k dalšímu programu ve škole i jinde často až kolem desáté večer, ale určitě mě nečeká monotónní práce a snad bude časem i možnost nějakého postupu, pokud vydržím. Co ale nebylo příjemné, je mnou s nadšením koupená obuv. Koupil jsem si za 2,2k pěkné společenské boty, které dřou jako sviňa. Co je mi platný, že mají nějaký anti-shock a kdo ví co, když mám sedřené kotníky i paty. Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že bych je kvůli tomu mohl reklamovat, to bude asi boj, buď prohrají boty, nebo moje nohy, každopádně příště budu při nákupu bot zkoušet pohodlnost podstatně déle.


A dál? V příštích dnech a týdnech budu muset s časem nakládat velice obezřetně, je toho přede mnou docela dost. Ještě jsem stále nebyl schopný napsat abstrakt k bakalářce a za 4 týdny už mám snad mít hotovou půlku práce. Kdy pojedu domů, to už vůbec nevím. Každopádně teď je přede mnou víkend, kdy si hodlám trošku odpočinout. Tedy částečně, bakalářka už moc nepočká, ale celkem se těším na zítřejší SG sraz.

Začátek semestru, nový job - úspěch i spousta starostí

Mám za sebou první týden školy. Ano, už ve středu. Doposud jsem splnil všechny podmínky studia, zbývá jich už jen pár. Mám zapsány poslední dva předměty - Sociální a zdravotní systém a Politické ideologie, oba dva oborově povinné, ani jeden pro mě nějak extra zajímavý. A čeká mě ze současného pohledu velice nelehký úkol, krom státnice úplně na konci, musím napsat a následně i obhájit bakalářskou práci. Velice nelehký z toho důvodu, jak už by se i čekat dalo, že nemám s psaním práce v obdobném rozsahu a s požadovanými náležitostmi minimální zkušenosti. Dnes jsem měl seminář, kde nám byla rozdána témata s komentářem: "Vyberte si, napište mi. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Příští týden chci stránku s tématem, cílem práce a metodikou, kterou použijete". Témata byla jiná, než ta dříve uveřejněná na Internetu, ale ani tak se mezi nimi neobjevilo nic z alternativních paliv nebo energií, což je věc, o které si myslím, že by mě aspoň trochu bavila. Celý den jsem si s tím lámal hlavu a nakonec napsal mail s rezervací tématu geneticky modifikovaných potravin a žádostí, jestli nemůžu psát místo toho raději něco na alternativní pohony. Uvidíme.

Aby toho ale nebylo ve škole málo, popustil jsem uzdu své chuti po nové práci a v pondělí jsem zašel do jedné (na tomto blogu raději nejmenované), celkem prestižní, firmy na pohovor. Příští pondělí nastupuju do oddělení business development na pozici proposal specialist. Jdu na part time, ale abych se naučil, první 2-4 týdny budu chodit na full, to bude sranda. Zvlášť v kombinaci s tím, že do současné práce bych rád ještě alespoň na 1 den v týdnu chodil. A abych ještě trochu přisadil, celkem náhodou se mi to pěkně časově překrylo s mou snahou vyzkoušet si roli profesionálního překladatele. Sám jsem zvědav, jak to všechno zvládnu a jak s tím naložím, každopádně pokud ze zadaří, bude to minimálně super zkušenost.

Včera jsem z toho všeho měl docela dost prima náladu, dneska už to bylo o celkem dlouhý fous horší. Celkem mě zavalila nutnost vybrat si velice rychle téma práce, s kterou se budu prát následujících několik měsíců. Přejte mi štěstí.

Job, job, jobs

Tak jsem se vám dnes probudil a nemohl jsem otočit hlavu vpravo. Že začnu stárnout tak brzy, na to jsem nikdy nepomyslel. Poslal jsem omluvenku do práce a dal si konečně zbylých 7 hodin prodloužené edice Pána prstenů. Rozhodoval jsem se ale ráno poměrně dlouho, jestli jít, nebo ne. Zkoušel jsem se různě protahovat a bolavý krk procvičovat, ale bez efektu. Zítra bych ale jít chtěl, budou tam zrovna docela pohodoví lidi a peníze jsou teď potřeba. V poslední době jsem totiž investoval do auta (o nemž více v jednom z příštích postů) a včera jsem si vzal prvně v životě něco na splátky - konečně docela pořádný foťák (rovněž ten tu v budoucnu popíšu), takže jsem, co se rozpočtu týče, značně v mínusu. Na druhou stranu mám už snad teď všechno z toho, co jsem v posledních měsících chtěl.

Tedy všechno... vlastně jen všechny takové ty drobné věci, které člověk v mých letech, který vyrostl na vesnici a přestěhoval se do velkoměsta, může chtít. Povětšinou je to elektronika, teď auto a z těch samozřejmějších záležitostí musím určitě zmínit spokojené bydlení a zatím úspěšnou školu. Kde ale stále tápu, co se spokojenosti týče, je život osobní a život pracovní. Ten první tady moc rozebírat nemá cenu, je příliš složitý od začátku až do konce, ale ten pracovní stojí za zmínku.

Musím se přiznat, že kromě raného dětství, kdy jsem prý chtěl být prezidentem, jsem neměl nijak zvlášť vysoké cíle. Vlastně bych byl v tuhle chvíli docela spokojený vědět, že budu bez problému schopný zajistit rodinu, "postavit dům, zasadit strom a zplodit syna"... nebo spíš dva, tři (a klidně dcery :-) ). U rodičů se ode mě očekává maximálně tak dokončení vysoké školy, na což se samozřejmě chystám, já sám ale začínám cítit nějakou tu potřebu sebeuplatnění se. V poslední době se objevily i myšlenky na podnikání, ani ne tak pro peníze, jen proto užít si nějaké to dobrodružství. Nebo alespoň dostat se na pozici s větší zodpovědností, s možností vést lidi, což ale nejde až tak jednoduše, pokud máte práci vlastně spíš jako brigádu a u toho studujete.

Přesto si myslím, že jsem nevykročil nijak špatně. Potom, co jsem okusil nějaké dvě, tři náhodné brigády přes agenturu sotva, co jsem přišel do Prahy, se mi díky Jarmomovi naskytla příležitost pro mě dosud nepoznaná. Stal jsem se správcem Superbytu společnosti Microsoft a měl jsem za úkol poslední měsíc a čtvrt jeho existence zařizovat prohlídky pro návštěvníky z řad obyčejných zvědavců, novinářů, ale i významných osob. Co je ale asi cennější, seznámil jsem se s několika lidmi z Microsoftu, kteří na mě ani potom nezapomněli a sem tam se ozvou, za což jsem velmi rád. Po téhle zkušenosti jsem si ale dal delší pauzu a následující job, který stojí za zmínku, je až ten můj současný. Od řijna minulého roku pracuji v oddělení riskmanagementu jedné leasingové společnosti. Vypracovávám finanční i strukturní analýzy podniků a osob žádajících o leasing. Určitě to není špatné, mám ale stále pocit, že bych rád něco víc, mimo jiné i ze strany finančního ohodnocení. Když jsem o tom ale popřemýšlel, došel jsem k závěru, že stěžovat si přestanu, až v přepočtu na plný úvazek dosáhnu průměrné české mzdy a prvně budu spokojený, až to bude průměrná mzda v Praze... na to si ale ještě asi chvíli počkám, hlavně tedy proto, že se nikam neženu a studentem jsem asi naposled za život... Mimochodem - krk pořád bolí :-/