Series Watchlist

Seděl jsem dneska celý den doma a vůbec se mi nechtělo dělat nic do školy. Abych ale celý den úplně neproflákal, udělal jsem si aspoň seznam seriálů, na které jsem koukal, nebo koukám, a můžu si tak udělat trochu pořádek v tom, co všechno jsem viděl a co vidět chci. Seznam určitě není úplný, ale dává celkem zajímavý obrázek. Zvlášť zajímavá je informace, že jsem podle něj viděl 1188 epizod seriálů z 3214, které chci vidět celkem :-) Přepočítávat na strávený čas to raději snad nebudu :-)

Jak jsme stavěli postel

Občas se nám na Teonas stane, že máme potřebu se sejít v jedné místnosti a dát se do řeči. A tu jsme se takhle jednou, asi před rokem, sešli v pokoji fise a zřejmě i posíleni pár skleničkami jsme mu s Johnym a barevnou obsadili postel. Fis se měl zrovna potřebu družit, tak se k nám přidal a... jeho nová dřevěná postel to nezvládla. A tak musel chudák fisík spát velice dlouho jen na matraci. Jako správní kutilové jsme ale postel hned neodsoudili a po nějakém půl roce, když jsme nevěděli co by, stavili jsme se v nejmenovaném hobbymarketu pro dvě prkna a dvě lišty, které nehodu nepřežily, abychom postel dali zase dohromady.

Materiál potřeboval před použitím uležet, takže fis spal další půlrok jen na matraci, a když jsem si v mezidobí stihl koupit akuvrtačku a sadu prima vrtáků, byl vhodný čas dát se do díla. Největším problémem byla nutnost navrtat x krát dvě díry, které se měly přesně střetnout uvnitř prkna. K tomu jsme použili velice sofistikovanou metodu zaměřování. Ja hlídal jednu osu podle pravítka, fis druhou zezadu podle voka a společně jsme tlačili na vrtačku.

Ač je to opravdu nečekané, všechny díry jsme úspěšně navrtali a pak už nebyl problém smontovat kostru postele dohromady.

Následně jsme ještě přišroubovali rošt a bylo hotovo. Musíme se pochválit, jsme šikovní, a protože jsme koupili dokonce o něco silnější prkna, než byla ta původní, fisova nová postel se teď tváří o poznání bytelněji. A už se tak tváří druhý měsíc, vypadá to nadějně, můžeme na sebe být hrdí :-)

Za keškami na letiště

Minulý víkend jsme s Affaiou vyrazili lovit keše na letiště Ruzyně. Já osobně mám letadla rád, takže jsem v místech, kam běžný cestující obvykle nezavítá, nebyl určitě poprvé. Jako první jsme šli po mystery krabičce, pro jejíž rozluštění je potřeba prohlédnout si čínské 747, jediné jumbo na pravidelné lince do Prahy. Shodou náhod jsme se zrovna na něj jeli v neděli podívat (ještě přilétá ve čtvrtek), takže odlov byl snadný. Dokonce jsem si s tvůrcem krabičky vyměnil pár mailů a zjistil, že zatímco my jsme si fotili jumbo, on si fotil nás, respektive všechny spottery (=ty, co okukují letadla), z druhé strany plotu. Onen kolega totiž pracuje na letišti a zrovna tenhle let nakládal.



Po mysterce jsme se vydali k travelbug hotelu, kam už jsem se chystal dobrých 14 dní, abych zde zanechal geocoin, který jsem našel v jedné kešce doma a který míří do severského Švédska. TB Hotel je údajných 15 minut pešky od terminálu a je zároveň na málo frekventovaném místě, takže ideální schovka na poklady, které se chtějí někam dostat. A že jich bylo. Moc hezké mince i brouci tam na nás čekali, pěkné pokoukání. Přidal jsem tam tedy "svou" German geocoinu, na kterou jsem gumičkou připevnil lísteček s destinací, kam by mince ráda, a vydali jsme se k další schránce.



Tu nám GPS zaměřila dva a půl kilometru od současné pozice. Dva a půl kilometru není mnoho, ale ne, když mezi vámi a požadovaným místem leží 4 kilometry dlouhá ranvej :-) Došli jsme tedy jen na pěkné spotterské místečko, odkud jsme se podívali na start několika strojů, včetně 747, u kterého jsme nestihli přistání, protože přiletěl o půl hodiny dříve oproti plánu, a ke keši jsme si popojeli autem.


Vzal jsem to po soukromé cestě okolo ranveje, dojel jsem na 300 metrů od kešky, ale zastavila mě vápenka postavivší se mi do cesty, takže jsem to otočil a zkusil se dostat na místo z druhé strany. Tam jsem pro změnu musel jet po polní cestě, ale Suza to zvládla, a i když nás vedla navigace kdo ví kam, podařilo se nám keš s názvem Runways nakonec objevit. Nakonec výletu jsme ještě zajeli na opačný konec ranveje, než odkud jsme předtím pozorovali starty, a užili si pár přeletů nad hlavou před přistáním. V součtu tedy jen tři keše, ale prima odpoledne.

Co se dělo poslední měsíc... a půl

Jak už to tak občas bývá, člověk někdy nemá chuť psát, ať už z jakéhokoliv důvodu. A právě to se týkalo v poslední době i mě. Stalo se toho dost, možná dokonce až moc...

Jen co jsem přijel z "odpočinkové" dovolené z Německa, stala se nepříjemná, ač díky mnoha indiciím očekávaná věc. Vztah, na který jsem dlouhou dobu toužebně čekal, vzal během neporovnatelně kratší chvíle z nejrůznějších důvodů za své a zbortil se jak domeček z karet. Nu což, šel jsem do rizika a nevyplatilo se, tak už to bývá. I když tedy s tím rozdílem, že s chladnou hlavou by si člověk něco takového asi rychle rozmyslel, takže nezbývá, než být příště moudřejší. Původně jsem k tomu chtěl konečně sepsat slibovaný ekonomický článek, na téma "utopené náklady", ale nakonec mě přešla chuť. I tak mě ale ještě nějaké to co by kdyby bude chvíli pronásledovat, protože je řada věcí, které jsem měl udělat jinak, lépe, ač i jejich případný výsledek by byl nejistý. Co naplat, stává se a je třeba to hodit za hlavu.

Naštěstí se mi neděly jen nepříjemné věci. Když tedy nepočítám sezení v práci, které za příjemné může být označeno jen stěží, byly už vlastně asi všechny ostatní momenty uplynulé doby docela fajn. V první řadě jsem taky vcelku propadl hře geocaching, o které už toho jistě dost napsali kolegové, na které jsou zde odkazy, takže o ní samé se rozepisovat nebudu, ale zmíním pár výletů, na které jsem se vypravil. Apropo... mé skóre je v bočním panelu blogu.

Na začátku srpna jsme vyrazili, tuším, že na popud Snorchla, lovit "kešky" do Kutné Hory. Celodenní výprava byla naprosto super a konečně jsem si geocaching docela oblíbil. Při honbě za poklady jsme prošli pořádný kus města a mohli si ho pěkně prohlédnout. Objevili jsme několik standardních kešek a krom toho jsme měli zálusk i na dvě z kategorie "mystery". První jsme dali vcelku bez větších problémů, ale druhou, vůbec poslední keš toho dne, se nám, i přes veškeré moje horolezecké a matematické úsilí a pátrání sedmi lidí, nalézt nepodařilo. Trpkou chuť neúspěchu však ještě před odjezdem spravily uzené klobásky z jedné místní restaurace, takže domů se jelo s veselou.


Od té doby jsem začal na podobné výpravy chodit celkem často a rád, ať už s kolegy spolubydlícími, Johnym a fisem, nebo s Torchwood týmem, Affaiou a Jarmomem. Vždycky jsem chtěl nějak víc poznat Prahu, ale chyběl dostatek motivace zvednout zadek a jít, teď ji mám. Tady je pár fotek, které jsem na cestách pořídil:





Samozřejmě jsem celý měsíc nebyl jen v Praze na keškách. Vypravil jsem se na několik dní i domů do Trutnova (kde jsem něco ulovil), navštívil příbuzné a hlavně pobyl pár dní u dědy konečně. Vzal jsem s sebou kytaru, takže jsme si zabrnkali a jeden den jsme dokonce vyrazili na hory. Tentokrát jsme za cíl vybrali hned ten nejvyšší, Sněžku. Krásný všední den, přijedete do Pece, dojdete k lanovce a tam... fronta na 2 hodiny. Hm, tak jsme se šli alespoň kousek projít Obřím dolem. Jsme tak šli, šli a najednou jsme po pár hodinách byli až nahoře. Tedy ne, že by to šlo až tak snadno, dědovi je přeci jen už přes 70, a tak je takový výstup opravdu jeho vrcholným počinem, ale zvládli jsme to. Dolů už jsme (potom, co jsem si tam ulovil kešku) ale lanovkou jeli, ani jsme nemuseli čekat, i když 150 korun za jednu jízdu (330 obousměrně) není až tak málo.


Pak už jsem se vrátil do Prahy a začal vcelku hojně chodit do práce, bude to potřeba. Právě uplynulý víkend jsem strávil doma na Teonas, kde jsem si nejen já užil velice pohodový a příjemný Staff sraz a co bude dál? Kdo ví, asi si hodím kostkou.

Dabing Stargate: Continuum

Dnes jsem měl možnost pomáhat při tvorbě dabingu zatím posledního Stargate filmu "Stargate: Continuum". Spolu s dalšími dvěma kolegy jsme na pozvání pana režiséra Zdeňka Štěpána dělali ve Studiu Virtual "odborný dohled" z řad fanoušků. Dávali jsme pozor především na technologické záležitosti a na dodržení výrazů zavedených již v dřívějších epizodách. Panu režisérovi se povedlo dát dohromady obsazení, na které jsou diváci zvyklí z televizního vysílání, překlad byl dobrý a zbytek jsme snad vychytali my, takže se i já sám teším, až u nás film vyjde - tak by se mělo stát pravděpodobně na podzim. Podobný osud však prý bohužel nepotkal první z dvojice nových filmů "Stargate: The Ark of Truth", který údajně dělal jiný režisér s úplně jiným obsazením a pochopitelně pravděpodobně bez zásahu lidí znalých tématu, takže asi můžeme čekat nějaké "replikanty" a podobné záležitosti. Každopádně den to byl super a na závěr jsme ještě měli možnost zkusit si i post u mikrofonu a zařvat si nějaké ty umírající jaffy. A pokud chcete být režisérem dabingu, věřte, že i když je to práce jistě zábavná, bývá zároveň velice časově náročná. Pan režisér a samozřejmě i zvukař dnes měli pracovní dobu od tři čtvrtě na osm ráno téměř až do půlnoci, tak dlouho jsme ale my už nevydrželi a kolem deváté hodiny se vypravili domů.

STOMP

Konečně po dlouhé době jsme zase s Bambul vyrazili na kulturní akci. Oba máme rádi irskou hudbu a rytmus vůbec, takže po naší první návštěvě skvělého představení irské skupiny Flook jsem ani tentokrát příliš neváhal, když Bambulka přišla s něčím dalším, i přesto že cena nebyla příliš studentsky přívětivá. Tím bylo úterní vystoupení velice zajímavého souboru jménem STOMP. A čím že jsou zajímaví? Po celou dobu představení "nehráli" na nic jiného, než co může každý najít doma, případně na zahradě. Pravda, bylo třeba náležité nazvučení prostor, což ale v Kongresovém centru Praha nebyl žádný problém. Osm účinkujících bubnovalo, mlátilo nebo "hrálo" na všechno, co jim přišlo pod ruku - košťata, zahradní sudy, plechové dřezy, kyblíky nebo třeba igelitové pytlíky, zapalovače, noviny... Krása samozřejmě tkví v synchronizaci hry všech zúčastněných, která byla někdy vskutku dech beroucí a zároveň i v roztomile vtipných momentech, kterých také nebylo zařazeno málo. Pokud jste podobného ražení jako my, co se obliby rytmů týče, můžu určitě jen doporučit, i když kdo ví, kdy je tu opět uvidíme.

Po suprovém koncertu jsme s Bambul ještě vyrazili na noční procházku Prahou podupávajíc či klepajíc do všeho, co jsme po cestě potkali. Došli jsme s Vyšehradu na Mírák, kde jsme chtěli zapadnout na jedno, ale najít na takovýchto místech rozumnou hospodu je opravdu umění. Zašli jsme teda alespoň do nedaleké pizzerie, dali si každý po pivku, popovídali si a utíkali každý domů. Opravdu vydařený den.

Perný víkend - Maple Story, Fotovýprava 2

Dlouho jsem odolával, ale přece neodolal. V posledních dnech jsme se víceméně svorně všichni na Teonas pustili do infantilně vyhlížející online hry, která nese název Maple Story. V minulosti už jsem se několikrát chystal začít hrát, ale vždycky mě odradila poměrně značná komplikovanost instalace, registrace a dalších problémů v začátcích. Pokud bych v tuhle chvíli hře něco vytkl, tak to bude právě toto, včetně docela značných nároků na výkon počítače (obzvlášť na to, že je hra 2D). Maple Story mi připomíná ony klasické hopsačky, které jsme hrávali na prvních počítačích, jen je pochopitelně mnohem propracovanější a její největší kouzlo je asi interakce se stovkami lidí hrajících zároveň, se kterými můžete spolupracovat, obchodovat, nebo si jen tak popovídat, a taky to, že nebojujete proti nim, ale jen proti počítačem ovládaným příšerkám. Cílem hry je... no, co je vlastně cílem hry, asi jen být lepší a lepší, získávat nové schopnosti, zbraně a další spoustu věcí. Hra samotná je zdarma, ale obsahuje možnost zakoupit si za reálné peníze spoustu vychytávek do hry - od všelijakého oblečení, přes světelné meče, plastické operace, až k vlastímu mazlíčkovi, zvířátku, které vás provází hrou. Aby si ale tvůrci opravdu něco vydělali, většina věcí má omezenou životnost a musíte za ně platit opakovaně, nechcete-li je ztratit. Jinak co je naprostro neuvěřitelné na této hře, je čas, který je u ní člověk schopen strávit a vůbec si to neuvědomovat. Hodina je jako pár minut, den je pryč jako nic. Hra mě baví, jako už mě žádná dlouho nebavila, ale nejsem si jistý, jestli budu mít dostatek času, abych v ní nějak významně pokročil, protože dostat se na vyšší levely je, jak vidno u některých z mých přátel, záležitost i na několik let :-)

To jsem vám takhle hrál včera večer a najednou bylo čtvrt na sedm ráno. Zabalil jsem to ale zjevně ještě včas, protože na jedenáctou, kdy jsem se musel probrat kvůli výletu na letiště, se mi vstávalo kupodivu celkem dobře. Opět jsme se s kamarádem vypravili vyfotit si Boeing 747, jenž přistává v Praze obvykle dvakrát do týdne. Bylo nádherné počasí, takže jsem moc rád, že se mi povedlo vstát. Zajeli jsme si tedy, nebo spíš vydrápali jsme se, ještě cestou zpátky na kopec Ctirad, z kterého je nádherný výhled na Prahu, a do Prokopského údolí. Fotky jsou opět v mé galerii:

http://meloun.humlak.cz/gallery/index.php?cat=13

Destinace neznámá.

Zkouškové se chýlí ke konci, člověk neví, kde mu hlava stojí, a k tomu chodí do práce, aby snad nepromarnil jediný den. Sem tam je ale taky potřeba trocha odreagování se - třeba pěknou rytmickou písničkou. Občas si rád poslechnu trochu elektronické hudby (ale nic extrémního) a už před časem jsem narazil na věc s názvem Destination Calabria by Alex Gaudino, která se mi velice zalíbila. V tu chvíli jsem ale ještě netušil nic o parádním klipu, který jsem objevil teprve před pár dny.

Už se vám někdy stalo, že jste si museli pouštět jednu písničku pořád dokola? Mně se to občas stane a zrovna tahle ve zkouškovém bodla. Nemusíte být nějaký super fanda trancu, aby vás zaujala a pokud jste muž, byl byste divný, kdyby se vám nelíbil klip. Kombinace sytě zelené, minisukní a saxofonu, obzvlášť když se to všechno točí kolem pěkných ženských, k tomu už snad není co dodat. Už jen možná tohle:



... a pokud vám, stejně jako mně, tahle verze nestačí, doporučuju mininova.org a první možnost po vyhledání "destination calabria", rozlišení 1200x544 to je teprv nářez.