Tak jsem se vám dnes probudil a nemohl jsem otočit hlavu vpravo. Že začnu stárnout tak brzy, na to jsem nikdy nepomyslel. Poslal jsem omluvenku do práce a dal si konečně zbylých 7 hodin prodloužené edice Pána prstenů. Rozhodoval jsem se ale ráno poměrně dlouho, jestli jít, nebo ne. Zkoušel jsem se různě protahovat a bolavý krk procvičovat, ale bez efektu. Zítra bych ale jít chtěl, budou tam zrovna docela pohodoví lidi a peníze jsou teď potřeba. V poslední době jsem totiž investoval do auta (o nemž více v jednom z příštích postů) a včera jsem si vzal prvně v životě něco na splátky - konečně docela pořádný foťák (rovněž ten tu v budoucnu popíšu), takže jsem, co se rozpočtu týče, značně v mínusu. Na druhou stranu mám už snad teď všechno z toho, co jsem v posledních měsících chtěl.
Tedy všechno... vlastně jen všechny takové ty drobné věci, které člověk v mých letech, který vyrostl na vesnici a přestěhoval se do velkoměsta, může chtít. Povětšinou je to elektronika, teď auto a z těch samozřejmějších záležitostí musím určitě zmínit spokojené bydlení a zatím úspěšnou školu. Kde ale stále tápu, co se spokojenosti týče, je život osobní a život pracovní. Ten první tady moc rozebírat nemá cenu, je příliš složitý od začátku až do konce, ale ten pracovní stojí za zmínku.
Musím se přiznat, že kromě raného dětství, kdy jsem prý chtěl být prezidentem, jsem neměl nijak zvlášť vysoké cíle. Vlastně bych byl v tuhle chvíli docela spokojený vědět, že budu bez problému schopný zajistit rodinu, "postavit dům, zasadit strom a zplodit syna"... nebo spíš dva, tři (a klidně dcery :-) ). U rodičů se ode mě očekává maximálně tak dokončení vysoké školy, na což se samozřejmě chystám, já sám ale začínám cítit nějakou tu potřebu sebeuplatnění se. V poslední době se objevily i myšlenky na podnikání, ani ne tak pro peníze, jen proto užít si nějaké to dobrodružství. Nebo alespoň dostat se na pozici s větší zodpovědností, s možností vést lidi, což ale nejde až tak jednoduše, pokud máte práci vlastně spíš jako brigádu a u toho studujete.
Přesto si myslím, že jsem nevykročil nijak špatně. Potom, co jsem okusil nějaké dvě, tři náhodné brigády přes agenturu sotva, co jsem přišel do Prahy, se mi díky Jarmomovi naskytla příležitost pro mě dosud nepoznaná. Stal jsem se správcem Superbytu společnosti Microsoft a měl jsem za úkol poslední měsíc a čtvrt jeho existence zařizovat prohlídky pro návštěvníky z řad obyčejných zvědavců, novinářů, ale i významných osob. Co je ale asi cennější, seznámil jsem se s několika lidmi z Microsoftu, kteří na mě ani potom nezapomněli a sem tam se ozvou, za což jsem velmi rád. Po téhle zkušenosti jsem si ale dal delší pauzu a následující job, který stojí za zmínku, je až ten můj současný. Od řijna minulého roku pracuji v oddělení riskmanagementu jedné leasingové společnosti. Vypracovávám finanční i strukturní analýzy podniků a osob žádajících o leasing. Určitě to není špatné, mám ale stále pocit, že bych rád něco víc, mimo jiné i ze strany finančního ohodnocení. Když jsem o tom ale popřemýšlel, došel jsem k závěru, že stěžovat si přestanu, až v přepočtu na plný úvazek dosáhnu průměrné české mzdy a prvně budu spokojený, až to bude průměrná mzda v Praze... na to si ale ještě asi chvíli počkám, hlavně tedy proto, že se nikam neženu a studentem jsem asi naposled za život... Mimochodem - krk pořád bolí :-/
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
12 komentářů:
Ohledně krku... to je holt civilizační nemoc od toho věčného hrbení se nad čímkoliv :) Můžeš počkat, až to odezní... mno, a nebo zkusit vyhledat pomoc odborníka - taková profesionální masáž šíjových svalů je dobrotka ;) A pokud natrefíš na správný masážní salón, tak to není ani tak drahé...
hehe, ony ty stránky superbytu ještě existují! 8)
Jinak co se týče toho podnikání - taky by mě lákalo něco zkusit, ale ono to asi ani nebude moc dobrodružství, jako spíš pořádná dřina. Možná když člověk něco importuje z venku, tak se podívá po světě, ale i tak to znamená spoustu straostí z distribucí tady a tak. A určitě to chce kapitál do začátku.
Vzhledem k tomu, kde studuješ nechápu, jak si můžeš vzít něco na splátky. Nebo jsi ten foťák potřeboval tak rychle a nevyhnutelně? :-))
Gris: Ted narazis na to, ze by se to mne samotnymu nemelo vyplatit, nebo na kumulaci dluhu domacnosti? Pokud na to prvni, tak bych rekl, ze presne proto, ze studuju skolu, jakou studuju, vim, ze se mi to vyplati (nehlede na to, ze to mam na 10 mesicu bezurocne) a pokud na to druhe, tak jsem proste jednotlivec, kterej celkovy zadluzeni ovlivni naprosto nepodstatne. A "mysli globalne, jednej lokalne, zacni u sebe" pouzivam tak maximalne v ekologii.
Foťák pěkný, šup sem s tou recenzí ;)
IMHO se ti to muze vyplatit pouze kdyz
a) prodaji ti to silne pod cenou, takze az to zaplatis, bude cena v te dobe stejna jako ta, za kterou jsi to koupil(nerealne)
b) cena fotaku bude s casem stoupat(nerealne)
c) ocekavas nenadalou ohromnou inflaci(jeste vice nerealne).
Takze bud jsem zapomnel na nejakou eventualitu, nebo jsme jeden druheho nepochopili. Kdybys nechal penize lezet na uctu, koupil bys za to pozdeji lepsi fotak nebo levneji ten tvuj. Vzhledem k rychlosti zastaravani elektroniky si tedy nedovedu predstavit, jak by se ti mohla okamzita koupe vyplatit.
[Rad se priucim, penize jsou jedna z tech dulezitejsich veci v mem zivote :-)]
Gris: Zapominas asi na tu nejdulezitejsi vec - na to, proc si ten fotak kupujes - na uzitek z nej. Tvoje myslenka by pochopitelne mela logiku, pokud bych si ted fotak koupil, nechal ho po dobu splaceni lezet v krabici a az bych ho doplatil, zacal bych ho pouzivat. Ve chvili, kdy ho zacnu pouzivat hned po koupi, je to stejne, jakobych si ho za soucasnou cenu koupil ted hotove, s tim rozdilem, ze nemusim zaplatit danou castku, ba dokonce jsem ani nemusel odvest praci, kterou bych na ten fotak vydelal. Predpokladejme (a ani nemusime predpokladat, ono to tak v podstate realne je :-), ze nejsou zadne penize na ucte, ktere by tam mohly lezet a cekat, az cena fotaku pujde dolu, a presto si fotak muzu poridit uz ted. Zaroven je to ta sama myslenka jako chci si koupit pocitac - libi se mi ted nejaky za 30, ale vim, ze za pul roku bude stat 20. Koupim si ho, nebo budu cekat? Koupim si ho, pokud ma pro me pul roku pronajmu takoveho notebooku cenu 10 a vic. (pricemz takovy pulrocni uzitek z notebooku nejde takhle jednoduse ocenit, zvlast, kdyz si ho koupis pro vlastni poteseni - kdyz si ho kopis pro praci, uz je to oceneni snazsi, muzes diky nemu napsat 10 webu, kazdej za 10 litru - vyplati se ti to?) Pokud ja tedy budu predpokladat, ze cena fotaku za ten rekneme rok, klesne o 2000 (nejsem expert, ale odhadl bych, ze optika tak dolu jak vypocetni technika nejde), dam za rocni pouzivani fotaku a za vsechny fotky, ktere s nim budu moct udelat 2000 Kc. Pricemz inflace ted tedy obecne hraje pro me (jen obecne proto, ze pochybuju, ze mi v praci neplanovane pridaji :-)) Dalsi vec, o ktere bych se moh zminit, ale tykala by se spis dlouhodobejsich uveru, je, ze s velkou pravdepodobnosti bude muj prijem uz jen stoupat, tedy v budoucnu nebudou mit pro me penize takovou cenu, jakou maji ted a kdyz budu mit 40 fiku, lehce jeden z nich v budoucnu vyhodim za vec, za kterou bych to ted neudelal.
Tak nebo tak si me inspiroval a na tohle tema v blizke dobe napisu cely post.
Hezky řečeno, ale dalo by se to jednodušeji - pokud ti někdo nabídne bezúročnou půjčku, byl bys blázen si nepůjčit. Úroky hrají v tomto momentě ve tvůj prospěch a navíc máš i ten foťák, čili užitek dvojí.
Jarmom: Pro je ten okamzity uzitek z veci + to, ze nebudes muset cekat, az se ti nahromadi cela castka na ucte, proti klesajici cena fotaku + pripadny urok, aneb je jedno, jestli je ta pujcka bezurocna, nebo ne, porovnavas proste cenu "pronajmu" se svym uzitkem.
Bezva, takhle to dává smysl a je to logické. V prvním postu jsem neuvažoval bezůročnost, předpokládal jsem, že to přeplatíš. Pořád ale přetrvává otázka komfortu a hodnoty získané okamžitým vlastnictvím věci. Záleží na tom, jakou hodnotu navíc jsi tím získal.
Když počkáš rok a vydržís se současným řešením, budeš ochuzen o benefit ročního používání. Potom budeš mít po určité období(řekněme ve tvém případě třeba tři roky) možnost používat lepší foťák než bys jinak měl a těžit z toho.
Ty jsi ale koupil foťák o rok dříve než bych ho koupil já a budeš tedy mít o rok dříve i další foťák, ještě lepší než ten teoretický můj, který bych si koupil za rok. Zatímco ty bys měl po dobu jednoho roku lepší foťák než já, já bych potom měl lepší foťák po dobu tří let, tedy bych měl nad tebou dlouhodobou technologickou výhodu.
Z toho plyne, že nákup na splátky je tím výhodnější, čím méně se s časem snižuje hodnota koupené věci.
Pochopitelně se jedná o hodně jednoduchý modelový příklad, zanedbal jsem hromadu věcí, které podle mě nemají zase tak velký význam a počítám s relativně stabilním ekonomickým prostředím. Proto bych úvěry byl ochotný použít jen na bydlení, vzdělání, nenadálé krize(nákladná nemoc, ztráta důležitého majetku) a věci, u kterých jsem si jistý, že se mi nějak hmatatelně vyplatí.
Na tvůj článek se hodně těším.
Shake: ty vole, co vám tam lejou do hlav, že můžeš říct, že je to jedno! 8))) Samozřejmě že na úroku záleží, řekl bych, že je to přímo zásadní. Čím větší úrok budeš mít, tím víc celkově zaplatíš a snižuješ si ten poměr okamžitý užitek/odložená koupě. V extrémním případě ti může případný úrok zcela vymazat ten užitek ročního vlastnitví navíc.
Jarmom: Nejsem si jisty, jestlis jen nepochopil, co jsem chtel vyjadrit, nebo jestli zas mas potrebu posledniho slova :-P
Nicmene pro uplnost tedy...
Moje "je jedno, jestli je ta pujcka bezurocna, nebo ne" byla reakce na tvoje "pokud ti někdo nabídne bezúročnou půjčku, byl bys blázen si nepůjčit" a klicovy je ale zbytek toho meho souveti: "porovnavas proste cenu 'pronajmu' se svym uzitkem" - cimz rikam, ze ve chvili, kdy se rozhodujes, jestli si uver vezmes, nebo ne, neporovnavas "je to bezurocny" x "je tam urok" a jakmile tam urok je, tak to nevezmes, ale jen to, jestli je "pronajem" (urok + snizeni ceny) mensi nez tvuj "uzitek", nic jineho jsem tim nemyslel. Pochopitelne jsem nerekl, ze na vysi uroku nezalezi, proc bych to delal.
Okomentovat