Dlouho jsem odolával, ale přece neodolal. V posledních dnech jsme se víceméně svorně všichni na Teonas pustili do infantilně vyhlížející online hry, která nese název
Maple Story. V minulosti už jsem se několikrát chystal začít hrát, ale vždycky mě odradila poměrně značná komplikovanost instalace, registrace a dalších problémů v začátcích. Pokud bych v tuhle chvíli hře něco vytkl, tak to bude právě toto, včetně docela značných nároků na výkon počítače (obzvlášť na to, že je hra 2D). Maple Story mi připomíná ony klasické hopsačky, které jsme hrávali na prvních počítačích, jen je pochopitelně mnohem propracovanější a její největší kouzlo je asi interakce se stovkami lidí hrajících zároveň, se kterými můžete spolupracovat, obchodovat, nebo si jen tak popovídat, a taky to, že nebojujete proti nim, ale jen proti počítačem ovládaným příšerkám. Cílem hry je... no, co je vlastně cílem hry, asi jen být lepší a lepší, získávat nové schopnosti, zbraně a další spoustu věcí. Hra samotná je zdarma, ale obsahuje možnost zakoupit si za reálné peníze spoustu vychytávek do hry - od všelijakého oblečení, přes světelné meče, plastické operace, až k vlastímu mazlíčkovi, zvířátku, které vás provází hrou. Aby si ale tvůrci opravdu něco vydělali, většina věcí má omezenou životnost a musíte za ně platit opakovaně, nechcete-li je ztratit. Jinak co je naprostro neuvěřitelné na této hře, je čas, který je u ní člověk schopen strávit a vůbec si to neuvědomovat. Hodina je jako pár minut, den je pryč jako nic. Hra mě baví, jako už mě žádná dlouho nebavila, ale nejsem si jistý, jestli budu mít dostatek času, abych v ní nějak významně pokročil, protože dostat se na vyšší levely je, jak vidno u některých z mých přátel, záležitost i na několik let :-)
To jsem vám takhle hrál včera večer a najednou bylo čtvrt na sedm ráno. Zabalil jsem to ale zjevně ještě včas, protože na jedenáctou, kdy jsem se musel probrat kvůli výletu na letiště, se mi vstávalo kupodivu celkem dobře. Opět jsme se s kamarádem vypravili vyfotit si Boeing 747, jenž přistává v Praze obvykle dvakrát do týdne. Bylo nádherné počasí, takže jsem moc rád, že se mi povedlo vstát. Zajeli jsme si tedy, nebo spíš vydrápali jsme se, ještě cestou zpátky na kopec Ctirad, z kterého je nádherný výhled na Prahu, a do Prokopského údolí. Fotky jsou opět v mé galerii:
Dlouho jsem odolával, ale přece neodolal. V posledních dnech jsme se víceméně svorně všichni na Teonas pustili do infantilně vyhlížející online hry, která nese název Maple Story. V minulosti už jsem se několikrát chystal začít hrát, ale vždycky mě odradila poměrně značná komplikovanost instalace, registrace a dalších problémů v začátcích. Pokud bych v tuhle chvíli hře něco vytkl, tak to bude právě toto, včetně docela značných nároků na výkon počítače (obzvlášť na to, že je hra 2D). Maple Story mi připomíná ony klasické hopsačky, které jsme hrávali na prvních počítačích, jen je pochopitelně mnohem propracovanější a její největší kouzlo je asi interakce se stovkami lidí hrajících zároveň, se kterými můžete spolupracovat, obchodovat, nebo si jen tak popovídat, a taky to, že nebojujete proti nim, ale jen proti počítačem ovládaným příšerkám. Cílem hry je... no, co je vlastně cílem hry, asi jen být lepší a lepší, získávat nové schopnosti, zbraně a další spoustu věcí. Hra samotná je zdarma, ale obsahuje možnost zakoupit si za reálné peníze spoustu vychytávek do hry - od všelijakého oblečení, přes světelné meče, plastické operace, až k vlastímu mazlíčkovi, zvířátku, které vás provází hrou. Aby si ale tvůrci opravdu něco vydělali, většina věcí má omezenou životnost a musíte za ně platit opakovaně, nechcete-li je ztratit. Jinak co je naprostro neuvěřitelné na této hře, je čas, který je u ní člověk schopen strávit a vůbec si to neuvědomovat. Hodina je jako pár minut, den je pryč jako nic. Hra mě baví, jako už mě žádná dlouho nebavila, ale nejsem si jistý, jestli budu mít dostatek času, abych v ní nějak významně pokročil, protože dostat se na vyšší levely je, jak vidno u některých z mých přátel, záležitost i na několik let :-)
To jsem vám takhle hrál včera večer a najednou bylo čtvrt na sedm ráno. Zabalil jsem to ale zjevně ještě včas, protože na jedenáctou, kdy jsem se musel probrat kvůli výletu na letiště, se mi vstávalo kupodivu celkem dobře. Opět jsme se s kamarádem vypravili vyfotit si Boeing 747, jenž přistává v Praze obvykle dvakrát do týdne. Bylo nádherné počasí, takže jsem moc rád, že se mi povedlo vstát. Zajeli jsme si tedy, nebo spíš vydrápali jsme se, ještě cestou zpátky na kopec Ctirad, z kterého je nádherný výhled na Prahu, a do Prokopského údolí. Fotky jsou opět v mé galerii:
1 komentář:
Ale notak, zase mě netáhnout bahnem, zítra, nebo tak nějak, tomu bude teprve rok, co hraju! ;o)) LV82, yay!!
A druhý rok - nový server - MapleEurope!
Okomentovat