Po suprovém koncertu jsme s Bambul ještě vyrazili na noční procházku Prahou podupávajíc či klepajíc do všeho, co jsme po cestě potkali. Došli jsme s Vyšehradu na Mírák, kde jsme chtěli zapadnout na jedno, ale najít na takovýchto místech rozumnou hospodu je opravdu umění. Zašli jsme teda alespoň do nedaleké pizzerie, dali si každý po pivku, popovídali si a utíkali každý domů. Opravdu vydařený den.
sobota 12. dubna 2008
STOMP
Konečně po dlouhé době jsme zase s Bambul vyrazili na kulturní akci. Oba máme rádi irskou hudbu a rytmus vůbec, takže po naší první návštěvě skvělého představení irské skupiny Flook jsem ani tentokrát příliš neváhal, když Bambulka přišla s něčím dalším, i přesto že cena nebyla příliš studentsky přívětivá. Tím bylo úterní vystoupení velice zajímavého souboru jménem STOMP. A čím že jsou zajímaví? Po celou dobu představení "nehráli" na nic jiného, než co může každý najít doma, případně na zahradě. Pravda, bylo třeba náležité nazvučení prostor, což ale v Kongresovém centru Praha nebyl žádný problém. Osm účinkujících bubnovalo, mlátilo nebo "hrálo" na všechno, co jim přišlo pod ruku - košťata, zahradní sudy, plechové dřezy, kyblíky nebo třeba igelitové pytlíky, zapalovače, noviny... Krása samozřejmě tkví v synchronizaci hry všech zúčastněných, která byla někdy vskutku dech beroucí a zároveň i v roztomile vtipných momentech, kterých také nebylo zařazeno málo. Pokud jste podobného ražení jako my, co se obliby rytmů týče, můžu určitě jen doporučit, i když kdo ví, kdy je tu opět uvidíme.
Po suprovém koncertu jsme s Bambul ještě vyrazili na noční procházku Prahou podupávajíc či klepajíc do všeho, co jsme po cestě potkali. Došli jsme s Vyšehradu na Mírák, kde jsme chtěli zapadnout na jedno, ale najít na takovýchto místech rozumnou hospodu je opravdu umění. Zašli jsme teda alespoň do nedaleké pizzerie, dali si každý po pivku, popovídali si a utíkali každý domů. Opravdu vydařený den.
Po suprovém koncertu jsme s Bambul ještě vyrazili na noční procházku Prahou podupávajíc či klepajíc do všeho, co jsme po cestě potkali. Došli jsme s Vyšehradu na Mírák, kde jsme chtěli zapadnout na jedno, ale najít na takovýchto místech rozumnou hospodu je opravdu umění. Zašli jsme teda alespoň do nedaleké pizzerie, dali si každý po pivku, popovídali si a utíkali každý domů. Opravdu vydařený den.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat