Co se dělo poslední měsíc...

Zase jsem se na delší dobu odmlčel, takže je vcelku na místě shrnout události poslední doby. Po zkouškovém se začal velice rychle přibližovat Festival fantazie, a tím pádem i dost práce s ním spojené. Já jsem se letos věnoval téměř výhradně přípravě našeho amatérského dabingu. Ujal jsem se role režiséra a zvukaře a strávil tak dobrých 14 dní u počítače.

Pak již přišel na řadu samotný festival trvající tradičních 10 dní. Jako obvykle přinesl spoustu zábavy, ale musím uznat, že letos se mi nevydařilo užít si ho tak jako v minulých letech. Dobré však bylo, že jsem stihl navštívit více programu místo toho, abych ho sám na místě dodělával. V sobotu, předposlední den festivalu, jsem zajel navštívit rodinu sestry, která bydlí nedaleko, a snědl jsem tam něco, z čeho mi bylo později velice nedobře. Můj narozeninový den, tedy pondělí, stál vskutku za prd, celý jsem ho strávil v posteli s teplotou, pozůstatkem předchozího veselého večera. Naštěstí mě to potrápilo jen ony dva dny a v úterý jsem už byl fit. Narozeniny ale měly rozhodně jedno plus - počet přání, kterých se mi dostalo. Důvod byl pravděpodobně v tom, že obvykle slavím narozeniny ještě na FF, který letos končil dříve, rozhodně to ale byla asi jediná světlá součást dne, děkuji všem.

Dalších několik dní jsem byl doma v Praze a nedělal prakticky nic, dozvěděl jsem se, že nebudu mít možnost o prázdninách pracovat tolik, kolik jsem chtěl, z důvodu plných kapacit, což mě pochopitelně nepotěšilo. Ale co, odvolal jsem plánovaný Eurotrip, protože nebyli lidi ani auta, takže to nebude až taková rána.

Na následující víkend a pár dní k tomu jsme vyrazili na fajnovou chatu v Bílých Karpatech. Já osobně jsem se nejvíc těšil na velký kulečníkový stůl, u kterého jsem taky strávil dobrých pár hodin. Krom zábavy uvnitř jsme ale také samozřejmě vyrazili ven. Jeden den jsme podnikli pěší túru na Velký Lopeník, další pak výlet do Trenčína, takže si konečně můžu odškrtnout Slovensko, jako další ze zemí Evropy, kterou jsem navštívil - rád bych se totiž postupně podíval do všech a pak možná i dál.

No a konečně sotva jsem v úterý dorazil zpátky do Prahy, jen jsem přebalil tašku, abych další den mohl vyrazit na tradiční odpočinek od svých současných problémů doma, k příbuzným do Německa, do malé vesničky Löhrbach v kopcích Hessenska, tentokrát zřejmě jen na 14 dní. Je docela možné, že to bude moje poslední letošní dovolená, tak snad si ji užiju, dostatečně pročistím hlavu a načerpám síly na nápor v následujících několika měsících, v nadcházejícím semestru mě čeká bakalářská práce a kdo ví co ještě.