Jen co jsem přijel z "odpočinkové" dovolené z Německa, stala se nepříjemná, ač díky mnoha indiciím očekávaná věc. Vztah, na který jsem dlouhou dobu toužebně čekal, vzal během neporovnatelně kratší chvíle z nejrůznějších důvodů za své a zbortil se jak domeček z karet. Nu což, šel jsem do rizika a nevyplatilo se, tak už to bývá. I když tedy s tím rozdílem, že s chladnou hlavou by si člověk něco takového asi rychle rozmyslel, takže nezbývá, než být příště moudřejší. Původně jsem k tomu chtěl konečně sepsat slibovaný ekonomický článek, na téma "utopené náklady", ale nakonec mě přešla chuť. I tak mě ale ještě nějaké to co by kdyby bude chvíli pronásledovat, protože je řada věcí, které jsem měl udělat jinak, lépe, ač i jejich případný výsledek by byl nejistý. Co naplat, stává se a je třeba to hodit za hlavu.
Naštěstí se mi neděly jen nepříjemné věci. Když tedy nepočítám sezení v práci, které za příjemné může být označeno jen stěží, byly už vlastně asi všechny ostatní momenty uplynulé doby docela fajn. V první řadě jsem taky vcelku propadl hře geocaching, o které už toho jistě dost napsali kolegové, na které jsou zde odkazy, takže o ní samé se rozepisovat nebudu, ale zmíním pár výletů, na které jsem se vypravil. Apropo... mé skóre je v bočním panelu blogu.
Na začátku srpna jsme vyrazili, tuším, že na popud Snorchla, lovit "kešky" do Kutné Hory. Celodenní výprava byla naprosto super a konečně jsem si geocaching docela oblíbil. Při honbě za poklady jsme prošli pořádný kus města a mohli si ho pěkně prohlédnout. Objevili jsme několik standardních kešek a krom toho jsme měli zálusk i na dvě z kategorie "mystery". První jsme dali vcelku bez větších problémů, ale druhou, vůbec poslední keš toho dne, se nám, i přes veškeré moje horolezecké a matematické úsilí a pátrání sedmi lidí, nalézt nepodařilo. Trpkou chuť neúspěchu však ještě před odjezdem spravily uzené klobásky z jedné místní restaurace, takže domů se jelo s veselou.
Od té doby jsem začal na podobné výpravy chodit celkem často a rád, ať už s kolegy spolubydlícími, Johnym a fisem, nebo s Torchwood týmem, Affaiou a Jarmomem. Vždycky jsem chtěl nějak víc poznat Prahu, ale chyběl dostatek motivace zvednout zadek a jít, teď ji mám. Tady je pár fotek, které jsem na cestách pořídil:
Samozřejmě jsem celý měsíc nebyl jen v Praze na keškách. Vypravil jsem se na několik dní i domů do Trutnova (kde jsem něco ulovil), navštívil příbuzné a hlavně pobyl pár dní u dědy konečně. Vzal jsem s sebou kytaru, takže jsme si zabrnkali a jeden den jsme dokonce vyrazili na hory. Tentokrát jsme za cíl vybrali hned ten nejvyšší, Sněžku. Krásný všední den, přijedete do Pece, dojdete k lanovce a tam... fronta na 2 hodiny. Hm, tak jsme se šli alespoň kousek projít Obřím dolem. Jsme tak šli, šli a najednou jsme po pár hodinách byli až nahoře. Tedy ne, že by to šlo až tak snadno, dědovi je přeci jen už přes 70, a tak je takový výstup opravdu jeho vrcholným počinem, ale zvládli jsme to. Dolů už jsme (potom, co jsem si tam ulovil kešku) ale lanovkou jeli, ani jsme nemuseli čekat, i když 150 korun za jednu jízdu (330 obousměrně) není až tak málo.
Pak už jsem se vrátil do Prahy a začal vcelku hojně chodit do práce, bude to potřeba. Právě uplynulý víkend jsem strávil doma na Teonas, kde jsem si nejen já užil velice pohodový a příjemný Staff sraz a co bude dál? Kdo ví, asi si hodím kostkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat