Day Off

Dnes se flákám. Sice jsem měl tendence něco dělat, ale nakonec jsem to zabalil, abych měl zas po dlouhé době celý volný den. Koukám se na seriály, hraju nějaké hry. Zítra to ale zase začne. Dopoledne se tedy chystáme s Affaiou ven, ale později už zase bude na pořadu spousta práce. Přišla mi zpátky od vedoucí okomentovaná teoretická část bakalářky. Říká se, že je dost přísná, ale za to to pak za něco stojí. Asi můžu být celkem spokojený, nejvíc poznámek bylo ke struktuře práce, ne k obsahu. Něco sice budu muset doplnit, ale snad to dám zítra celé dohromady. No a pak už bude na řadě analýza, jsem na sebe zvědav, zvlášť když bych ji měl mít příští neděli tak nějak komplet (to skoro určitě nedopadne), ale budu se snažit, ostatně jsem kvůli tomu přerušil práci v prvním jobu. Ten celkem volný režim mi zřejmě bude chybět, na druhou stranu nová práce je akční (čti nejde se flákat ani minutu), docela mě baví, leccos se naučím a je tam fajn kolektiv. A kdo ví, možná se k té první jednou vrátím. A teď... mě čeká hamburger a pivo :-)

Málo času

Zase se ke mně donesla stížnost, že dlouho nic nepíšu, ale nějak na to moc nemám čas, doteď jsem chodil do dvou jobů, k tomu do školy a ještě píšu bakalářku. S tím prvním asi už musím něco udělat, nedá se to dohromady s tím ostatním moc dobře zvládat. Tedy dalo by se, ale už bych neměl žádný volný čas. A to už se tedy zvládat nedá :-) Když pominu tohle, mám se celkem dobře naštěstí, tak věřím, že to vydrží. A už toho moc asi psát zas nebudu, možná snad, že jsme včera měli na Teonas neplánovanou party, která byla moc fajn a když se podívám na bar, zbylo tam jen spousta prázdných koleček v prachu :-)

A protože je zase celkem hnusně venku, opět něco pěkného...

Jak jsme stavěli postel

Občas se nám na Teonas stane, že máme potřebu se sejít v jedné místnosti a dát se do řeči. A tu jsme se takhle jednou, asi před rokem, sešli v pokoji fise a zřejmě i posíleni pár skleničkami jsme mu s Johnym a barevnou obsadili postel. Fis se měl zrovna potřebu družit, tak se k nám přidal a... jeho nová dřevěná postel to nezvládla. A tak musel chudák fisík spát velice dlouho jen na matraci. Jako správní kutilové jsme ale postel hned neodsoudili a po nějakém půl roce, když jsme nevěděli co by, stavili jsme se v nejmenovaném hobbymarketu pro dvě prkna a dvě lišty, které nehodu nepřežily, abychom postel dali zase dohromady.

Materiál potřeboval před použitím uležet, takže fis spal další půlrok jen na matraci, a když jsem si v mezidobí stihl koupit akuvrtačku a sadu prima vrtáků, byl vhodný čas dát se do díla. Největším problémem byla nutnost navrtat x krát dvě díry, které se měly přesně střetnout uvnitř prkna. K tomu jsme použili velice sofistikovanou metodu zaměřování. Ja hlídal jednu osu podle pravítka, fis druhou zezadu podle voka a společně jsme tlačili na vrtačku.

Ač je to opravdu nečekané, všechny díry jsme úspěšně navrtali a pak už nebyl problém smontovat kostru postele dohromady.

Následně jsme ještě přišroubovali rošt a bylo hotovo. Musíme se pochválit, jsme šikovní, a protože jsme koupili dokonce o něco silnější prkna, než byla ta původní, fisova nová postel se teď tváří o poznání bytelněji. A už se tak tváří druhý měsíc, vypadá to nadějně, můžeme na sebe být hrdí :-)

První týden v nové práci...

Pátek, půl osmé večer, první týden v novém jobu za mnou. Dojmy? Musím říct, že dobré. Zkušeností to bude rozhodně neuvěřitelná spousta. Z domu jsem sice odcházel každý den v půl deváté a vracel se vzhledem k dalšímu programu ve škole i jinde často až kolem desáté večer, ale určitě mě nečeká monotónní práce a snad bude časem i možnost nějakého postupu, pokud vydržím. Co ale nebylo příjemné, je mnou s nadšením koupená obuv. Koupil jsem si za 2,2k pěkné společenské boty, které dřou jako sviňa. Co je mi platný, že mají nějaký anti-shock a kdo ví co, když mám sedřené kotníky i paty. Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že bych je kvůli tomu mohl reklamovat, to bude asi boj, buď prohrají boty, nebo moje nohy, každopádně příště budu při nákupu bot zkoušet pohodlnost podstatně déle.


A dál? V příštích dnech a týdnech budu muset s časem nakládat velice obezřetně, je toho přede mnou docela dost. Ještě jsem stále nebyl schopný napsat abstrakt k bakalářce a za 4 týdny už mám snad mít hotovou půlku práce. Kdy pojedu domů, to už vůbec nevím. Každopádně teď je přede mnou víkend, kdy si hodlám trošku odpočinout. Tedy částečně, bakalářka už moc nepočká, ale celkem se těším na zítřejší SG sraz.

EVA

Začátek semestru, nový job - úspěch i spousta starostí

Mám za sebou první týden školy. Ano, už ve středu. Doposud jsem splnil všechny podmínky studia, zbývá jich už jen pár. Mám zapsány poslední dva předměty - Sociální a zdravotní systém a Politické ideologie, oba dva oborově povinné, ani jeden pro mě nějak extra zajímavý. A čeká mě ze současného pohledu velice nelehký úkol, krom státnice úplně na konci, musím napsat a následně i obhájit bakalářskou práci. Velice nelehký z toho důvodu, jak už by se i čekat dalo, že nemám s psaním práce v obdobném rozsahu a s požadovanými náležitostmi minimální zkušenosti. Dnes jsem měl seminář, kde nám byla rozdána témata s komentářem: "Vyberte si, napište mi. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Příští týden chci stránku s tématem, cílem práce a metodikou, kterou použijete". Témata byla jiná, než ta dříve uveřejněná na Internetu, ale ani tak se mezi nimi neobjevilo nic z alternativních paliv nebo energií, což je věc, o které si myslím, že by mě aspoň trochu bavila. Celý den jsem si s tím lámal hlavu a nakonec napsal mail s rezervací tématu geneticky modifikovaných potravin a žádostí, jestli nemůžu psát místo toho raději něco na alternativní pohony. Uvidíme.

Aby toho ale nebylo ve škole málo, popustil jsem uzdu své chuti po nové práci a v pondělí jsem zašel do jedné (na tomto blogu raději nejmenované), celkem prestižní, firmy na pohovor. Příští pondělí nastupuju do oddělení business development na pozici proposal specialist. Jdu na part time, ale abych se naučil, první 2-4 týdny budu chodit na full, to bude sranda. Zvlášť v kombinaci s tím, že do současné práce bych rád ještě alespoň na 1 den v týdnu chodil. A abych ještě trochu přisadil, celkem náhodou se mi to pěkně časově překrylo s mou snahou vyzkoušet si roli profesionálního překladatele. Sám jsem zvědav, jak to všechno zvládnu a jak s tím naložím, každopádně pokud ze zadaří, bude to minimálně super zkušenost.

Včera jsem z toho všeho měl docela dost prima náladu, dneska už to bylo o celkem dlouhý fous horší. Celkem mě zavalila nutnost vybrat si velice rychle téma práce, s kterou se budu prát následujících několik měsíců. Přejte mi štěstí.

Něco pěkného v nepěkném dni

Za keškami na letiště

Minulý víkend jsme s Affaiou vyrazili lovit keše na letiště Ruzyně. Já osobně mám letadla rád, takže jsem v místech, kam běžný cestující obvykle nezavítá, nebyl určitě poprvé. Jako první jsme šli po mystery krabičce, pro jejíž rozluštění je potřeba prohlédnout si čínské 747, jediné jumbo na pravidelné lince do Prahy. Shodou náhod jsme se zrovna na něj jeli v neděli podívat (ještě přilétá ve čtvrtek), takže odlov byl snadný. Dokonce jsem si s tvůrcem krabičky vyměnil pár mailů a zjistil, že zatímco my jsme si fotili jumbo, on si fotil nás, respektive všechny spottery (=ty, co okukují letadla), z druhé strany plotu. Onen kolega totiž pracuje na letišti a zrovna tenhle let nakládal.



Po mysterce jsme se vydali k travelbug hotelu, kam už jsem se chystal dobrých 14 dní, abych zde zanechal geocoin, který jsem našel v jedné kešce doma a který míří do severského Švédska. TB Hotel je údajných 15 minut pešky od terminálu a je zároveň na málo frekventovaném místě, takže ideální schovka na poklady, které se chtějí někam dostat. A že jich bylo. Moc hezké mince i brouci tam na nás čekali, pěkné pokoukání. Přidal jsem tam tedy "svou" German geocoinu, na kterou jsem gumičkou připevnil lísteček s destinací, kam by mince ráda, a vydali jsme se k další schránce.



Tu nám GPS zaměřila dva a půl kilometru od současné pozice. Dva a půl kilometru není mnoho, ale ne, když mezi vámi a požadovaným místem leží 4 kilometry dlouhá ranvej :-) Došli jsme tedy jen na pěkné spotterské místečko, odkud jsme se podívali na start několika strojů, včetně 747, u kterého jsme nestihli přistání, protože přiletěl o půl hodiny dříve oproti plánu, a ke keši jsme si popojeli autem.


Vzal jsem to po soukromé cestě okolo ranveje, dojel jsem na 300 metrů od kešky, ale zastavila mě vápenka postavivší se mi do cesty, takže jsem to otočil a zkusil se dostat na místo z druhé strany. Tam jsem pro změnu musel jet po polní cestě, ale Suza to zvládla, a i když nás vedla navigace kdo ví kam, podařilo se nám keš s názvem Runways nakonec objevit. Nakonec výletu jsme ještě zajeli na opačný konec ranveje, než odkud jsme předtím pozorovali starty, a užili si pár přeletů nad hlavou před přistáním. V součtu tedy jen tři keše, ale prima odpoledne.

Západ slunce na Proclarush Teonas

Co se dělo poslední měsíc... a půl

Jak už to tak občas bývá, člověk někdy nemá chuť psát, ať už z jakéhokoliv důvodu. A právě to se týkalo v poslední době i mě. Stalo se toho dost, možná dokonce až moc...

Jen co jsem přijel z "odpočinkové" dovolené z Německa, stala se nepříjemná, ač díky mnoha indiciím očekávaná věc. Vztah, na který jsem dlouhou dobu toužebně čekal, vzal během neporovnatelně kratší chvíle z nejrůznějších důvodů za své a zbortil se jak domeček z karet. Nu což, šel jsem do rizika a nevyplatilo se, tak už to bývá. I když tedy s tím rozdílem, že s chladnou hlavou by si člověk něco takového asi rychle rozmyslel, takže nezbývá, než být příště moudřejší. Původně jsem k tomu chtěl konečně sepsat slibovaný ekonomický článek, na téma "utopené náklady", ale nakonec mě přešla chuť. I tak mě ale ještě nějaké to co by kdyby bude chvíli pronásledovat, protože je řada věcí, které jsem měl udělat jinak, lépe, ač i jejich případný výsledek by byl nejistý. Co naplat, stává se a je třeba to hodit za hlavu.

Naštěstí se mi neděly jen nepříjemné věci. Když tedy nepočítám sezení v práci, které za příjemné může být označeno jen stěží, byly už vlastně asi všechny ostatní momenty uplynulé doby docela fajn. V první řadě jsem taky vcelku propadl hře geocaching, o které už toho jistě dost napsali kolegové, na které jsou zde odkazy, takže o ní samé se rozepisovat nebudu, ale zmíním pár výletů, na které jsem se vypravil. Apropo... mé skóre je v bočním panelu blogu.

Na začátku srpna jsme vyrazili, tuším, že na popud Snorchla, lovit "kešky" do Kutné Hory. Celodenní výprava byla naprosto super a konečně jsem si geocaching docela oblíbil. Při honbě za poklady jsme prošli pořádný kus města a mohli si ho pěkně prohlédnout. Objevili jsme několik standardních kešek a krom toho jsme měli zálusk i na dvě z kategorie "mystery". První jsme dali vcelku bez větších problémů, ale druhou, vůbec poslední keš toho dne, se nám, i přes veškeré moje horolezecké a matematické úsilí a pátrání sedmi lidí, nalézt nepodařilo. Trpkou chuť neúspěchu však ještě před odjezdem spravily uzené klobásky z jedné místní restaurace, takže domů se jelo s veselou.


Od té doby jsem začal na podobné výpravy chodit celkem často a rád, ať už s kolegy spolubydlícími, Johnym a fisem, nebo s Torchwood týmem, Affaiou a Jarmomem. Vždycky jsem chtěl nějak víc poznat Prahu, ale chyběl dostatek motivace zvednout zadek a jít, teď ji mám. Tady je pár fotek, které jsem na cestách pořídil:





Samozřejmě jsem celý měsíc nebyl jen v Praze na keškách. Vypravil jsem se na několik dní i domů do Trutnova (kde jsem něco ulovil), navštívil příbuzné a hlavně pobyl pár dní u dědy konečně. Vzal jsem s sebou kytaru, takže jsme si zabrnkali a jeden den jsme dokonce vyrazili na hory. Tentokrát jsme za cíl vybrali hned ten nejvyšší, Sněžku. Krásný všední den, přijedete do Pece, dojdete k lanovce a tam... fronta na 2 hodiny. Hm, tak jsme se šli alespoň kousek projít Obřím dolem. Jsme tak šli, šli a najednou jsme po pár hodinách byli až nahoře. Tedy ne, že by to šlo až tak snadno, dědovi je přeci jen už přes 70, a tak je takový výstup opravdu jeho vrcholným počinem, ale zvládli jsme to. Dolů už jsme (potom, co jsem si tam ulovil kešku) ale lanovkou jeli, ani jsme nemuseli čekat, i když 150 korun za jednu jízdu (330 obousměrně) není až tak málo.


Pak už jsem se vrátil do Prahy a začal vcelku hojně chodit do práce, bude to potřeba. Právě uplynulý víkend jsem strávil doma na Teonas, kde jsem si nejen já užil velice pohodový a příjemný Staff sraz a co bude dál? Kdo ví, asi si hodím kostkou.

Co se dělo poslední měsíc...

Zase jsem se na delší dobu odmlčel, takže je vcelku na místě shrnout události poslední doby. Po zkouškovém se začal velice rychle přibližovat Festival fantazie, a tím pádem i dost práce s ním spojené. Já jsem se letos věnoval téměř výhradně přípravě našeho amatérského dabingu. Ujal jsem se role režiséra a zvukaře a strávil tak dobrých 14 dní u počítače.

Pak již přišel na řadu samotný festival trvající tradičních 10 dní. Jako obvykle přinesl spoustu zábavy, ale musím uznat, že letos se mi nevydařilo užít si ho tak jako v minulých letech. Dobré však bylo, že jsem stihl navštívit více programu místo toho, abych ho sám na místě dodělával. V sobotu, předposlední den festivalu, jsem zajel navštívit rodinu sestry, která bydlí nedaleko, a snědl jsem tam něco, z čeho mi bylo později velice nedobře. Můj narozeninový den, tedy pondělí, stál vskutku za prd, celý jsem ho strávil v posteli s teplotou, pozůstatkem předchozího veselého večera. Naštěstí mě to potrápilo jen ony dva dny a v úterý jsem už byl fit. Narozeniny ale měly rozhodně jedno plus - počet přání, kterých se mi dostalo. Důvod byl pravděpodobně v tom, že obvykle slavím narozeniny ještě na FF, který letos končil dříve, rozhodně to ale byla asi jediná světlá součást dne, děkuji všem.

Dalších několik dní jsem byl doma v Praze a nedělal prakticky nic, dozvěděl jsem se, že nebudu mít možnost o prázdninách pracovat tolik, kolik jsem chtěl, z důvodu plných kapacit, což mě pochopitelně nepotěšilo. Ale co, odvolal jsem plánovaný Eurotrip, protože nebyli lidi ani auta, takže to nebude až taková rána.

Na následující víkend a pár dní k tomu jsme vyrazili na fajnovou chatu v Bílých Karpatech. Já osobně jsem se nejvíc těšil na velký kulečníkový stůl, u kterého jsem taky strávil dobrých pár hodin. Krom zábavy uvnitř jsme ale také samozřejmě vyrazili ven. Jeden den jsme podnikli pěší túru na Velký Lopeník, další pak výlet do Trenčína, takže si konečně můžu odškrtnout Slovensko, jako další ze zemí Evropy, kterou jsem navštívil - rád bych se totiž postupně podíval do všech a pak možná i dál.

No a konečně sotva jsem v úterý dorazil zpátky do Prahy, jen jsem přebalil tašku, abych další den mohl vyrazit na tradiční odpočinek od svých současných problémů doma, k příbuzným do Německa, do malé vesničky Löhrbach v kopcích Hessenska, tentokrát zřejmě jen na 14 dní. Je docela možné, že to bude moje poslední letošní dovolená, tak snad si ji užiju, dostatečně pročistím hlavu a načerpám síly na nápor v následujících několika měsících, v nadcházejícím semestru mě čeká bakalářská práce a kdo ví co ještě.

Zkouškové - konec

Po měsíci stráveném nad učivem a spoustou nervů je tu konec zkouškového. Dnes jsem ho zakončil, alespoň co se zkoušek týče, ústní částí dějin uměleckých slohů. Nebylo nikterak jednoduché, avšak zřejmě ani o moc těžší než ta předešlá. Největší radost mám asi z postrachu oborově povinných předmětů, který si říká IO - Organizace trhů a odvětví, kde se kreslí spousta grafů a počítají se k nim ekonomické modely. Určitě mám také radost ze sociální politiky, o které jsem si v první chvíli myslel, že jsem ji jistě nedal. Příjemně překvapil oborově volitelný předmět Dějiny peněžních kategorií a institucí, nebo jak se to vlastně jmenovalo, kdy látka byla zajímavá a zkouška ještě zajímavější - nejtěžší na ní bylo počkat pro některé až 3 a čtvrt hodiny na zkoušejícího.

A teď co se nepovedlo. Nepřálo mi příliš štěstí v hospodářské politice, kde bych měl pravděpodobně po součtu bodů okolo 70 %, avšak nezdařilo se mi napsat jeden ze třech testů na požadovaný počet procent - co si budem povídat - látka pouze anglicky, slibují se body za docházku, aby se naplnily přednáškové místnosti vzácných hostujících profesorů, ale když přijde na hodnocení, už se jim to tak levně dát nechce, test postavený na značně pochybném systému pravda x nepravda, správná + bod, špatná - bod ještě v kombinaci s možností subjektivního vnímání pointy otázky. No, prostě mi bod chybí, ale ještě tedy pokouším pochopení proděkana, který otázky tvořil, a snažím se to vyreklamovat, při nejhorším příští semestr znovu.

Suma sumarum:

Sociální politika - 3
Organizace trhů a odvětví - 3
Sociologie pro ekonomy - 2
Dějiny peněžních kategorií a institucí - 1
Pojistné právo - 2
Dějiny uměleckých slohů - 1
Hospodářská politika - (zatím) 4

Až na tu jednu vlašťovku můžu být spokojený... a taky v podstatě jsem. No a teď už zahodit stres, Festival fantazie 2008 se blíží.

Zkouškové se blíží...

...tedy blíží, spíš už jsem v něm. První předmět jsem pravděpodobně/snad zakončil v pondělí. Byl se sociální politiky a nebyl nijak jednoduchý. Referát s 25% váhou právě v pondělí doplnily dva testy. Jeden s polovičním vlivem na celkovou známku na přednášce a zbylou čtvrtinu zabral závěrečný test cvičení. Následovat bude pondělní písemka z pojistného práva, pak středeční ze sociologie a páteční nepříjemnost v podobě testu z hospodářské politky, z přednášek zahraničních profesorů, která bude navíc v angličtině. Hospodářskou politiku zakončí test se čtvrtinovou váhou další čtvrtek, o týden později bude následovat poslední z trojice obtížných (povinných) předmětů a to Organizace trhu a odvětví, tzv. "IO". Pak už jen červnové dějiny uměleckých slohů a někdě mezi, ještě nevím kde, dějiny peněžních kategorií a institucí... držte mi palce.

Dabing Stargate: Continuum

Dnes jsem měl možnost pomáhat při tvorbě dabingu zatím posledního Stargate filmu "Stargate: Continuum". Spolu s dalšími dvěma kolegy jsme na pozvání pana režiséra Zdeňka Štěpána dělali ve Studiu Virtual "odborný dohled" z řad fanoušků. Dávali jsme pozor především na technologické záležitosti a na dodržení výrazů zavedených již v dřívějších epizodách. Panu režisérovi se povedlo dát dohromady obsazení, na které jsou diváci zvyklí z televizního vysílání, překlad byl dobrý a zbytek jsme snad vychytali my, takže se i já sám teším, až u nás film vyjde - tak by se mělo stát pravděpodobně na podzim. Podobný osud však prý bohužel nepotkal první z dvojice nových filmů "Stargate: The Ark of Truth", který údajně dělal jiný režisér s úplně jiným obsazením a pochopitelně pravděpodobně bez zásahu lidí znalých tématu, takže asi můžeme čekat nějaké "replikanty" a podobné záležitosti. Každopádně den to byl super a na závěr jsme ještě měli možnost zkusit si i post u mikrofonu a zařvat si nějaké ty umírající jaffy. A pokud chcete být režisérem dabingu, věřte, že i když je to práce jistě zábavná, bývá zároveň velice časově náročná. Pan režisér a samozřejmě i zvukař dnes měli pracovní dobu od tři čtvrtě na osm ráno téměř až do půlnoci, tak dlouho jsme ale my už nevydrželi a kolem deváté hodiny se vypravili domů.

Výlet do lomů a na Karlštejn

S kamarádem Rogerem jsme zase po pár týdnech nasedli do auta a vyjeli, kam nás zrovna napadlo. Tentokrát na jihozápad od Prahy udělat pár fotek v lomu Velká Amerika a zastavit se na Karlštejně. Úzké, ale většinou pěkné cestičky, dobrá hudba a slunce vysoko na obloze, silnice pod koly ubíhala jedna radost. Lom nezklamal, průzračná, ale hluboká voda, červené skály, nádhera. Velkou Ameriku jsme obešli celou, menší lomy jsme si nechali v záloze na další výlet, protože i tahle procházka byla na jedno odpoledne dostatečná. Když už jsme byli tak blízko, zastavili jsme se ještě na několik kilometrů vzdáleném Karlštejně, zpátky to vzali přes Karlík (z kterého, jak jsem zjistil, zbylo jen pár kamenů někde v lese, takže jsme jen projeli obcí) k Berounce a zase rychle do Prahy. Super výlet, fotky v galerii:

http://meloun.humlak.cz/gallery/index.php?cat=13

STOMP

Konečně po dlouhé době jsme zase s Bambul vyrazili na kulturní akci. Oba máme rádi irskou hudbu a rytmus vůbec, takže po naší první návštěvě skvělého představení irské skupiny Flook jsem ani tentokrát příliš neváhal, když Bambulka přišla s něčím dalším, i přesto že cena nebyla příliš studentsky přívětivá. Tím bylo úterní vystoupení velice zajímavého souboru jménem STOMP. A čím že jsou zajímaví? Po celou dobu představení "nehráli" na nic jiného, než co může každý najít doma, případně na zahradě. Pravda, bylo třeba náležité nazvučení prostor, což ale v Kongresovém centru Praha nebyl žádný problém. Osm účinkujících bubnovalo, mlátilo nebo "hrálo" na všechno, co jim přišlo pod ruku - košťata, zahradní sudy, plechové dřezy, kyblíky nebo třeba igelitové pytlíky, zapalovače, noviny... Krása samozřejmě tkví v synchronizaci hry všech zúčastněných, která byla někdy vskutku dech beroucí a zároveň i v roztomile vtipných momentech, kterých také nebylo zařazeno málo. Pokud jste podobného ražení jako my, co se obliby rytmů týče, můžu určitě jen doporučit, i když kdo ví, kdy je tu opět uvidíme.

Po suprovém koncertu jsme s Bambul ještě vyrazili na noční procházku Prahou podupávajíc či klepajíc do všeho, co jsme po cestě potkali. Došli jsme s Vyšehradu na Mírák, kde jsme chtěli zapadnout na jedno, ale najít na takovýchto místech rozumnou hospodu je opravdu umění. Zašli jsme teda alespoň do nedaleké pizzerie, dali si každý po pivku, popovídali si a utíkali každý domů. Opravdu vydařený den.

Week report - Scon, škola, práce a trable s bankou

Pokud bych měl shrnout všechny události posledního týdne, myslím, že bych tu byl docela dlouho. Co se ale těch podstatnějších týče, určitě musím začít Sconem z minulého víkendu. Akce to byla dle mého velice vydařená. Začínalo se v pátek několika promítáními a Jarmomovou přednáškou, kam jsem však bohužel nezavítal, abych si nevyspoiloval Atlantis a večer následovala hospoda. Hlavní program byl v sobotu. Jacobovi a mně se povedlo uskutečnit celkem dlouho plánovanou besedu s režisérem českého znění Stargate: SG-1 (a příkladně i Simpsnů a dalších seriálů a filmů), Zdeňkem Štěpánem. Jako člověk věnující se dabingu prakticky celý život má zkušeností opravdu mnoho a věřím, že se diváci v besedě doplněné ukázkami ze studia dozvěděli mnoho zajímavého. V průběhu dne jsem se párkrát zastavil v místě dočasného přebývání MoSeku a zaskákal si u nich DDRko, které bohužel letos na Sconu nakonec oficiálně chybělo, a večer jsem nesměl chybět na řekl bych již "tradičně" velice dobrém galavečeru Sconu, kde jsem se nejen já fakt od srdce zasmál a pobavil. Následovala opět návštěva blízkého pohostinského zařízení. Když jsme v jednom skončili, zachtělo se nám ještě menšího pokračování. To byla ale doslova "chyba týdne". V peněžence zbývalo totiž už asi jen 80 korun, tak jsem si řekl, že by bylo celkem moudré navštívit bankomat. Vyrazil jsem k nejbližšímu KBčku, na náměstí Bratří Synků, na který jsem měl vcelku špatné vzpomínky, protože mi jednou bezdůvodně sežral kartu, ale rozhodně se mi nechtělo hnát se k jinému. Mno jo, ale jak se říká, co se povede jednou, dá se zopakovat. Podruhé jsem zašel do tohoto konkrétního bankomatu, podruhé mi karta byla sežrána. Peníze jsem, stejně jako v onom případě před čtyřmi měsíci, v pořádku od bankomatu dostal, kartu si však stroj nechal ve svých útrobách. Tedy v útrobách - byla vidět, jak je zaseklá v onom novém geniálním "náhubku", který byl před časem instalován na všechny bankomaty, ale nemohl jsem s ní nic dělat. A co bylo lepší, když jsem se vrátil do hospody, dal jsem si jednu kofolu za 15 korun a šlo se dom. Hm. Neděle byla spíš odpočinková, stavil jsem se na conu už jen na chvíli, zašel s Jarmomem na díl Futuramy a bylo po Sconu. Určitě bych rád ocenil nadšení organizátorů a doufám, že se jim podaří uspořádat Scon opět příště. Galerie fotek:

http://meloun.humlak.cz/gallery/thumbnails.php?album=73

V pondělí jsem pochopitelně hned naklusal do banky na Synkáč a začal se vyptávat, co můžu dělat. Paní mi řekla, že karty z bankomatu můžou vyndat jen členové security agentury, která tam jezdí jednou za čas doplnit peníze a že mi to tedy zjistí a zavolá, jestli se spíš nevyplatí nechat si zrovna udělat novou kartu. Světě div se, paní nezavolala. Po návštěvě banky jsem zamířil do školy, kde jsem se ale opět (stejně jako o týden dříve) mohl akorát tak otočit a jet domů, cvičící přišel a že prý cviko odpadá. Hm.

Úterý už bylo pracovní. A co bych k němu řekl? Že výslovně nedoporučuju komukoliv psát cokoliv na vlastní blog o vlastní práci. A ve svém vlastním zájmu bude taky tohle to jediné, co tu o tom zmíním. Krom toho mě nepotěšila uzavírka tramvajového úseku na cestě do práce, takže jsem to musel celý týden objíždět. Domů jsem přijel docela znaven, nevinně jsem se natáhl na postel a vzbudil se asi v jedenáct večer... a šel zas spát.

Středa byla o poznání pozitivnější, v práci to bylo fajn a po ní jsem s kolegou a kolegyní zamířil na něco velice dobrého, na co jsem se celý týden těšil - na megamojito. Za 4 stovky solidní kyblík 8 in 1. Velice nám chutnalo a byla i chuť na další, ale měl jsem ten večer ještě jiný program, takže jsem to musel hlavně k nelibosti kolegy ukončit. Věřím však, že jsme tento útulný bar v Jungmannově ulici nenavštívili naposledy. Drobná chybka byla, že jsem za celý den snědl jen oběd v menze kolem půl dvanácté, takže mě třetina megamojita celkem zmohla, a tak jsem bohužel nebyl Crayfishovi při kulečníku příliš důstojným soupeřem a dostal jsem tuším nějakých 7:2 :-) Ale hrálo se mi velmi dobře, moc prima večer.

Čtvrtek opět práce, následně honem do školy do menzy a na cvičení a zase honem zpátky na Anděla, kde jsme šli od 20:15 do kina na Jumpera. Jak mi bylo řečeno, že je to kravina, byl jsem připraven, a asi proto se mi to docela líbilo, příjemně jsem si u toho odpočinul i a zároveň se pobavil. Moc pěkné scenérie i efekty, když se nečeká hlubokomyslný příběh, poměrně fajnový film. S barevnou, Jarmomem a Snorchlem jsme ještě zašli do nedalekého baru, kde hrála živá hudba, na jedno a šlo se domů. Zase jsem dorazil pozdě večer, takže jsem si pustil akorát Atlantis a po chvíli u ní usnul. Není se čemu divit, poslední dobou na to koukám už prakticky "jen z povinnosti".

No a dnes jsem se vzbudil, dokoukal Atlantis a vyrazil do školy. Zopakoval jsem si včerejší cviko s jiným (svým) vyučujícím, protože se příští týden píše test, zašel jsem ještě na chvíli na přednášku, ale protože jsem beztak nedával pozor, někde v půlce jsem to vzdal a šel se raději do menzy najíst. To jsem udělal docela dobře, protože jak mi u nás přijdou špatné klasické hotovky, minutky dělají dle mého moc dobré. Obzvlášť krokety tam mám rád. S nimi jsem si dnes dal akční Gyros a dostal zdarma akční plechovku Coca-Coly. Moc dobrý oběd. No a protože se paní bankéřka od pondělka stále neozvala, zajel jsem na Synkáč do banky. Tam mi bylo řečeno, že karta se v bankomatu nenašla. Chm, překvapení. Následoval několikaminutový rozhovor s bankéřkou o řešení situace, po kterém se mi při odchodu omouvala, div se neklaněla, bohužel nebyla mi schopna nabídnout nic jiného, než blokaci karty za 200 Kč (což by ve finále bylo určitě 2000 Kč, protože se jednalo o kartu embosovanou). Vydal jsem se tedy o dvě zastávky MHD dále směrem k domovu, kde je pobočka, na které sídlí můj současný osobní bankéř, s úmyslem vyřešit situaci stejně jako v prvním případě nevrácení mi karty bankomatem, tedy reklamací vzniklé situace a žádostí o novou kartu. Uvědomil sem si ale, že když jsem to řešil posledně, můj banéř na pobočce nebyl a řešila to se mnou jeho kolegyně. Dnes tomu bylo přesně naopak. Našel jsem svého bankéře, ale naopak kolegyně byla pryč. Vylíčil jsem celou situaci a co mi bankéř poradil? "Zavolejte si o zablokování karty, odečtou vám z účtu 2000, a protože máte pojištění, budete si moct vymoct peníze u pojistitné agentury zpět." - "Já jsem ale kartu neztratil, nemám důvod hlásit ztrátu, není to moje chyba," zněla moje odpověď... v tomto duchu to ještě chvíli pokračovalo, a když jsem na bankéře naléhal, že jeho kolegyně to minule bravurně vyřešila za pár minut na vrub banky, nabídl se tedy, že na linku ztráty karet zavolá sám. Tak se stalo, na druhé straně mu poradili, jak to správně naklikat do bankovní aplikace a bylo vyřízeno. Dnešní poučení číslo dvě: nikde nejsou profesionálové, nevědí všechno a jakmile člověk dostatečně nenaléhá, často na tom prodělá kalhoty. Obecně jsem ale se svým bankéřem spokojený, je to sice celkem pohodový mlaďas, ale ochotný a příjemně vystupující.

A teď už konečně dva dny klidu a volnaaaaaaaa...

PS: Sorry, že jsem se ještě nedostal ke slíbenému článku na ekonomické téma, myslím na to, jen nenastala ještě příhodná kombinace volného času a chuti do psaní :-)

Perný víkend - Maple Story, Fotovýprava 2

Dlouho jsem odolával, ale přece neodolal. V posledních dnech jsme se víceméně svorně všichni na Teonas pustili do infantilně vyhlížející online hry, která nese název Maple Story. V minulosti už jsem se několikrát chystal začít hrát, ale vždycky mě odradila poměrně značná komplikovanost instalace, registrace a dalších problémů v začátcích. Pokud bych v tuhle chvíli hře něco vytkl, tak to bude právě toto, včetně docela značných nároků na výkon počítače (obzvlášť na to, že je hra 2D). Maple Story mi připomíná ony klasické hopsačky, které jsme hrávali na prvních počítačích, jen je pochopitelně mnohem propracovanější a její největší kouzlo je asi interakce se stovkami lidí hrajících zároveň, se kterými můžete spolupracovat, obchodovat, nebo si jen tak popovídat, a taky to, že nebojujete proti nim, ale jen proti počítačem ovládaným příšerkám. Cílem hry je... no, co je vlastně cílem hry, asi jen být lepší a lepší, získávat nové schopnosti, zbraně a další spoustu věcí. Hra samotná je zdarma, ale obsahuje možnost zakoupit si za reálné peníze spoustu vychytávek do hry - od všelijakého oblečení, přes světelné meče, plastické operace, až k vlastímu mazlíčkovi, zvířátku, které vás provází hrou. Aby si ale tvůrci opravdu něco vydělali, většina věcí má omezenou životnost a musíte za ně platit opakovaně, nechcete-li je ztratit. Jinak co je naprostro neuvěřitelné na této hře, je čas, který je u ní člověk schopen strávit a vůbec si to neuvědomovat. Hodina je jako pár minut, den je pryč jako nic. Hra mě baví, jako už mě žádná dlouho nebavila, ale nejsem si jistý, jestli budu mít dostatek času, abych v ní nějak významně pokročil, protože dostat se na vyšší levely je, jak vidno u některých z mých přátel, záležitost i na několik let :-)

To jsem vám takhle hrál včera večer a najednou bylo čtvrt na sedm ráno. Zabalil jsem to ale zjevně ještě včas, protože na jedenáctou, kdy jsem se musel probrat kvůli výletu na letiště, se mi vstávalo kupodivu celkem dobře. Opět jsme se s kamarádem vypravili vyfotit si Boeing 747, jenž přistává v Praze obvykle dvakrát do týdne. Bylo nádherné počasí, takže jsem moc rád, že se mi povedlo vstát. Zajeli jsme si tedy, nebo spíš vydrápali jsme se, ještě cestou zpátky na kopec Ctirad, z kterého je nádherný výhled na Prahu, a do Prokopského údolí. Fotky jsou opět v mé galerii:

http://meloun.humlak.cz/gallery/index.php?cat=13

První fotovýprava

Jak jsem se již zmínil, pořídil jsem si konečně rozumný fotoaparát. Nese název Canon PowerShot SX100 IS. Zakoupil jsem ho u společnosti Mironet na splátky zprostředkované přes Home Credit s možností splacení do deseti měsícu bez navýšení. Když pominu, že jsem objednal zboží ve čtvrtek, na webu byla dostupnost "zítra" a málem to nebylo ani v pondělí, proběhlo všechno v pohodě. V pondělí večer jsem na webu zjistil, že foťák dorazil na sklad, zajel jsem si pro něj, pár minut si počkal kvůli přednostnímu vyřizování běžných objednávek a pak už jsem se s poměrně "ajťácky" vyhlížejícím zaměstnancem pustil do vyřízení splátkového prodeje. Chtěl po mě všelicos od mého rodného čísla, přes obvyklý čistý příjem, až po adresu zaměstavatele (kterou si musel chlapec najít na webu, jak to mám vědět). Za nějakou čtvrthodinku vyplňování mi oznámil, že smlouva byla systémem schválena a už jsem si jen zašel do skladu pro aparát včetně ministativu a nabíjecích baterií.

Dnes jsem se konečně dostal k tomu, abych foťák pořádně vyzkoušel. Bylo moc pěkně, tak jsem vyrazil k nejbližšímu kusu přírody od našeho domu, na kopec Bohdalec (tedy aspoň doufám, že se tak jmenuje, minimálně toto jméno nese "ulice", která přes něj vede). U popisu foťáku na webu Mironetu mají "Fotoaparáty řady SX jsou mimořádně výkonné v rukou kteréhokoli člena rodiny", takže jsem si řekl, že prvně vyzkouším focení na plný automat; jen párkrát jsem tedy doostřil ručně. Musím říct, že jsem s obrázky dost spokojený, jen tedy záběry se sluncem na automat, jak by se dalo čekat, nejsou nic moc, ale myslím, že jsem svůj "první pořádný foťák" zvolil velmi dobře. Obzvlášť desetinásobný optický zoom se stabilizací obrazu je lahůdka. Obrázky jsou již v mé galerii, posuďte sami:

http://meloun.humlak.cz/gallery/index.php?cat=13

Job, job, jobs

Tak jsem se vám dnes probudil a nemohl jsem otočit hlavu vpravo. Že začnu stárnout tak brzy, na to jsem nikdy nepomyslel. Poslal jsem omluvenku do práce a dal si konečně zbylých 7 hodin prodloužené edice Pána prstenů. Rozhodoval jsem se ale ráno poměrně dlouho, jestli jít, nebo ne. Zkoušel jsem se různě protahovat a bolavý krk procvičovat, ale bez efektu. Zítra bych ale jít chtěl, budou tam zrovna docela pohodoví lidi a peníze jsou teď potřeba. V poslední době jsem totiž investoval do auta (o nemž více v jednom z příštích postů) a včera jsem si vzal prvně v životě něco na splátky - konečně docela pořádný foťák (rovněž ten tu v budoucnu popíšu), takže jsem, co se rozpočtu týče, značně v mínusu. Na druhou stranu mám už snad teď všechno z toho, co jsem v posledních měsících chtěl.

Tedy všechno... vlastně jen všechny takové ty drobné věci, které člověk v mých letech, který vyrostl na vesnici a přestěhoval se do velkoměsta, může chtít. Povětšinou je to elektronika, teď auto a z těch samozřejmějších záležitostí musím určitě zmínit spokojené bydlení a zatím úspěšnou školu. Kde ale stále tápu, co se spokojenosti týče, je život osobní a život pracovní. Ten první tady moc rozebírat nemá cenu, je příliš složitý od začátku až do konce, ale ten pracovní stojí za zmínku.

Musím se přiznat, že kromě raného dětství, kdy jsem prý chtěl být prezidentem, jsem neměl nijak zvlášť vysoké cíle. Vlastně bych byl v tuhle chvíli docela spokojený vědět, že budu bez problému schopný zajistit rodinu, "postavit dům, zasadit strom a zplodit syna"... nebo spíš dva, tři (a klidně dcery :-) ). U rodičů se ode mě očekává maximálně tak dokončení vysoké školy, na což se samozřejmě chystám, já sám ale začínám cítit nějakou tu potřebu sebeuplatnění se. V poslední době se objevily i myšlenky na podnikání, ani ne tak pro peníze, jen proto užít si nějaké to dobrodružství. Nebo alespoň dostat se na pozici s větší zodpovědností, s možností vést lidi, což ale nejde až tak jednoduše, pokud máte práci vlastně spíš jako brigádu a u toho studujete.

Přesto si myslím, že jsem nevykročil nijak špatně. Potom, co jsem okusil nějaké dvě, tři náhodné brigády přes agenturu sotva, co jsem přišel do Prahy, se mi díky Jarmomovi naskytla příležitost pro mě dosud nepoznaná. Stal jsem se správcem Superbytu společnosti Microsoft a měl jsem za úkol poslední měsíc a čtvrt jeho existence zařizovat prohlídky pro návštěvníky z řad obyčejných zvědavců, novinářů, ale i významných osob. Co je ale asi cennější, seznámil jsem se s několika lidmi z Microsoftu, kteří na mě ani potom nezapomněli a sem tam se ozvou, za což jsem velmi rád. Po téhle zkušenosti jsem si ale dal delší pauzu a následující job, který stojí za zmínku, je až ten můj současný. Od řijna minulého roku pracuji v oddělení riskmanagementu jedné leasingové společnosti. Vypracovávám finanční i strukturní analýzy podniků a osob žádajících o leasing. Určitě to není špatné, mám ale stále pocit, že bych rád něco víc, mimo jiné i ze strany finančního ohodnocení. Když jsem o tom ale popřemýšlel, došel jsem k závěru, že stěžovat si přestanu, až v přepočtu na plný úvazek dosáhnu průměrné české mzdy a prvně budu spokojený, až to bude průměrná mzda v Praze... na to si ale ještě asi chvíli počkám, hlavně tedy proto, že se nikam neženu a studentem jsem asi naposled za život... Mimochodem - krk pořád bolí :-/

45 zbývá...

Máme konec ledna a pro studenty VŠE to zároveň znamená i konec zkouškového období zimního semestru. Vypisují se sice opravné zkouškové termíny, ale ty mě naštěstí minuly. Ony mě vlastně vůbec míjejí. Dosud jsem zatím vždycky předmět dal včas, nebo jsem byl (ve dvou případech) hodnocen stupněm "4 - nevyhověl".

Tento semestr, můj pátý, se nesl ve znamení znovuzapsání předmětů, které se mi v minulosti nezadařily, případně jsem je omluvil. Čekala mě tedy znovu filosofie, statistika, mezinárodní ekonomie a konečně dějiny ekonomického myšlení. K tomu jsem si ještě zapsal pár volitelně oborových věcí, jako třeba myšlení F.A.Hayeka, nebo hospodářské dějiny USA 20. století... a ještě ekonometrii jako povinný předmět oboru. Zároveň jsem si začal hrát s myšlenkou jet v červnu na výlet do USA, tudíž jsem si musel najít nějaký job, kterým bych to pokryl. Tím se stala "brigáda" v jedné leasingové společnosti. Z Ameriky nakonec sice sešlo, ale to už nic nemění na určitém zlomu v mém životě - začal jsem chodit do práce. Obvykle na 2-3 dny v týdnu a zbytek vyplněný školou. Není u mě nic nového, že tam chodím pokud možno jen na cvičení, takže zbyl i nějaký ten volný čas.

Po nějakých třech týdnech po začátku semestru jsme zase tak seděli se spolužákem na přednášce z ekonometrie a shodli jsme se, že jsou to pro nás jen omalovánky - neměli jsme páru, o čem přednášející hovoří - a protože rádi volíme cestu nejmenšího odporu, napadla nás poněkud neobvyklá myšlenka - změna oboru. Když jsme se dozvědeli, že je to ještě skutečně možné, šlo to už ráz naráz. Ekonometrie - omluvena, finanční a pojistná matematika z minulého semestru jako povinná, změněna na celoškolně volitelnou a konečně - obor změněn z ekonomie na národní hospodářství. Pro mě to vlastně znamená jen změnu několika málo povinných předmětů, asi trochu jiné státnice a následně se nebudu muset babrat v navazujícím magisterském programu se značně pokročilými kurzy ekonomie a ekonometrie. Místo toho mě teď čekají věci jako hospodářská a sociální politika, zdravotní systém a politické strany, což jsou předměty podle mého poměrně hodící se pro přehled v dnešním dění.

Semestr utekl jako voda a přišla řada na to ukázat, co člověk umí - zkouškové. Na VŠE začíná hned po svátcích, takže můžete mít zkoušku klidně 2.1. v 8:00, když na to přijde, ale já jsem volil nejdřív chvilku volna (které jsem tedy stejně strávil v práci) a zapsal jsem si zkoušky až od druhého týdne. Každý týden dvě. A výsledky? Pro mě dost uspokojivé:

- filosofie 2
- dějiny ekonomického myšlení: 3
- myšlení F.A.Hayeka: 1
- statistika: 3
- mezinárodní ekonomie: 2
- hospodářské dějiny USA: 3

Nejzajímavější předmět: jednoznačně dějiny USA, zvláště pak s panem Tajovským, to je (až na pár drobností) můj ideál vyučujícího na vysoké škole, zaujme, je vtipný a hlavně tomu opravdu rozumí.
Nejméně zajímavý předmět: Zásluhou vyučující asi mezinárodní ekonomie - hodnocení asi přesný opak předchozího.

Sečteno a podtrženo, získal jsem 25 kreditů, mám 129 kreditů celkem, tedy zbývá 51, z toho 45 za předměty, které mě čekají. Přejte mi štěstí a za rok, když to vyjde, budu mít v ruce první "papír z vysoké".

Destinace neznámá.

Zkouškové se chýlí ke konci, člověk neví, kde mu hlava stojí, a k tomu chodí do práce, aby snad nepromarnil jediný den. Sem tam je ale taky potřeba trocha odreagování se - třeba pěknou rytmickou písničkou. Občas si rád poslechnu trochu elektronické hudby (ale nic extrémního) a už před časem jsem narazil na věc s názvem Destination Calabria by Alex Gaudino, která se mi velice zalíbila. V tu chvíli jsem ale ještě netušil nic o parádním klipu, který jsem objevil teprve před pár dny.

Už se vám někdy stalo, že jste si museli pouštět jednu písničku pořád dokola? Mně se to občas stane a zrovna tahle ve zkouškovém bodla. Nemusíte být nějaký super fanda trancu, aby vás zaujala a pokud jste muž, byl byste divný, kdyby se vám nelíbil klip. Kombinace sytě zelené, minisukní a saxofonu, obzvlášť když se to všechno točí kolem pěkných ženských, k tomu už snad není co dodat. Už jen možná tohle:



... a pokud vám, stejně jako mně, tahle verze nestačí, doporučuju mininova.org a první možnost po vyhledání "destination calabria", rozlišení 1200x544 to je teprv nářez.